Izaiáš 25:6 Hospodin zástupů uspořádá pro všechny národy na této hoře hostinu z tučných jídel, hostinu z vyzrálých vín; z jídel tučných, dužnatých, a z přečištěných vyzrálých vín.

Na dnešní bohoslužbě budeme mimo jiné slavit společně Večeři Páně. Vidíte, vše je tu pro nás připraveno. Jsme tu jako rodina okolo stolu. Bůh sám je pozvánkou, hostitelem, hostem v nás i pokrmem. Svolal nás k hostině svým slovem. Hostí nás jako král na banketu. Zároveň, pokud by Bůh nebyl svým Duchem v nás, nemohli bychom přijímat. On v nás je příjemcem. On je nakonec v Kristu i samotným pokrmem. Bůh sám v sobě skrze sebe a pro sebe tančí velký tanec lásky a nás do něj přizval. 

Minulý týden jsem mluvil o prázdných sýpkách, stájích, ledničkách a účtech. Prorok Abakuk nás pozval, ať si představíme, jak svobodně a radostně můžeme reagovat na nevyhnutelné katastrofy a nejhorší možné scénáře. I kdyby fíkovník nevypučel, já budu jásat. I kdyby ve stájích nebyl dobytek, já se budu radovat. Abakuk je svobodný člověk a my, kteří zpíváme jeho píseň, se k jeho svobodě přidáváme. Žijeme nejen z chleba, ale i z Boha samotného. Jsme i duchovní bytosti. Proto jsme svobodnější. Dnes budeme pokračovat v myšlence duchovní hostiny, a to nejen teoreticky, ale i prakticky. 

Rituál hostiny

Na online platformách pokračujeme v sérii vyprávění o Josefovi. Dnes však opět předběhneme sami sebe a děj, který poctivě sledujeme. Přesuneme se až do chvíle, kdy se celá rodina sejde v Egyptě symbolicky okolo jednoho stolu. Na celém světě je sucho. Krize zasáhla všechny. Hlad trvá už dva roky a ještě pět let nebude lépe. A navzdory tomu vidíme obraz rodiny sedící u stolu s dostatkem jídla. Nemají asi takové lahůdky, jaké vidíte na pozvánce na tuto bohoslužbu, ale to nevadí. Obraz nasycené komunity se promítá celou Biblí, od Josefa až po Ježíše a církev minulou, přítomnou a budoucí. Jako by časem procházel jeden vzor, rituál, do kterého různí lidé vstupovali, vstupují a budou vstupovat. Stejně jako my dnes. Váha toho, co se teď odehrává, je dána slavnou minulostí i nadějnou budoucností. Proto je naše přítomnost dnes v této místnosti tak hustá a významově nabytá. Jsme tu společně s Jákobovou rodinou i Ježíšovými učedníky. Oni se rituálem obtiskli z minulosti do přítomnosti. A naše dnešní hostina je i předzvěstí hostin budoucích. V rituálech se čas, který normálně proudí jako řeka vpřed, zastaví a propojí minulost s budoucností. Rituály jsou průniky napříč časem. Naše tu a teď okolo stolu je mnohem blíž vzdálené minulosti (tehdy a tam) a budoucnosti , než by se zdálo. Proto dnes tu dnes máme před očima symbol stolu s pokrmem.  

Pojďme se dnes některých významů této naší hutné přítomnosti dotknout. Začneme u Josefa a jeho rodiny. Tam strávíme nejvíce času. Potom proletíme dějinami až ke Kristu, do naší přítomnosti a společné budoucnosti. 

Jákobova rodina

Genesis 47:11-14 Josef usídlil svého otce a své bratry a dal jim v egyptské zemi do vlastnictví půdu v nejlepší části země, v zemi Ramesesu, tak jak farao přikázal. A Josef zásoboval svého otce, bratry a celý dům svého otce potravou podle jejich počtu. Chléb nebyl v celé zemi, protože hlad byl velmi tíživý, a egyptská země i kenaanská země byly hladem zcela vyčerpány. 

Obraz rodiny, která má dostatek jídla a žije na dobrém území uprostřed hladem a suchem vyčerpané země. Rodina jako oáza života uprostřed nehostinné pustiny. Text mi evokuje dojem, který znám ze závěrečných scén z filmů. Po všech zápletkách, krizích a konfliktech se všichni přeživší hrdinové setkají u jednoho stolu. Vnímáme uvolněnou atmosféru. Všichni se baví u večeře. Kamera přejíždí od jednoho k druhému. Oko kamery se postupně zastaví na tváři jednotlivých spolustolovníků. Divákovi je tvář známá, protože sledoval film a část hrdinova dramatu. Je to právě sdílený příběh, který v nás vyvolává zdání blízkosti. Jaké tváře vidíme? Kdo všechno je Josefem sycen? Kdo je ten, kdo má to štěstí a milost sedět u stolu v oáze života? A kdo všechno přispěl k tomu, aby zde bylo na stole jídlo?  Četli jsme: „A Josef zásoboval svého otce, bratry a celý dům svého otce potravou podle jejich počtu“ V originále je verš zakončen frází „až po nejmenší“. Otec, bráchové, celý dům až po malé děti. Už jsme na konci příběhu, a tak dobře víme, o koho jde.  Dovolte mi, abych vám jednotlivé postavy představil. 

Začnu u stařešiny Jákoba. Když jako nezralý mladík podvedl bráchu a utíkal z domu, netušil, kam ho Bůh zavede. Našel si manželky a zplodil spoustu dětí, překonal potřebu zákeřně podvádět a naučil se bojovat tváří v tvář. Viděli jsme ho, jak nedokáže vyřešit situaci napětí mezi Josefem a jeho bratry.  Teď u stolu sedí mimo jiné proto, že se naučil dobrovolně přijímat nedobrovolnou ztrátu. Když mu zemřela Ráchel, truchlil a přilnul k synu Josefovi. Když o něj tragicky přišel, přilnul k nejmladšímu Benjamínovi. Potom se musel rozhodnout a Benjamina se dobrovolně vzdát. Pustil toho třicetiletého muže ze své ochranitelské náruče a bezpečí svého stanu a nechal ho jít na nebezpečnou výpravu do Egypta. To byl veliký akt důvěry vůči Bohu. Proto tu dnes je, a proto tu jsou i ostatní, protože prokázal důvěru Bohu a nechal toho, kdo je mu nejcennější, aby dospěl. A sedí tu navzdory všem svým minulým hříchům. 

Je tu Rúben. Prvorozený mezi bratry, který ovšem o své postavení prvního přišel. Muž, který má vleklý konflikt s tátou, vyspal se s jeho milenkou. Táta mu to stále vyčítá. Ale sedí tu. Mimo jiné i proto, že se zachoval pohotově a nenechal bratry, aby Josefa kdysi dávno zabili. Zastavil je, přibrzdil jejich hněv. Odvážně se jim postavil. V konkrétní chvíli důvěřoval Bohu a věděl, že zabíjet bráchu není správné. Jakkoliv je štve.  Proto tu dnes je, a proto tu jsou i ostatní, protože Rúben důvěřoval Bohu, že je špatné zabíjet bratra a postavil se ostatním. A sedí tu navzdory své vině, kterou mu táta asi nikdy neodpustí. 

Sedí tu s námi Juda. Juda měl taky komplikovaný život. Proto tu dnes je, a proto tu jsou i ostatní, protože Juda přesměroval touhu bratrů od krve k penězům. Díky němu Josef přežil. Jako mluvčí se potom před Josefem chopí slova a vypráví příběh o všem, co se odehrálo za Josefovými zády. Jeho řeč je tak silná, že na jejím konci se Josef rozpláče a dá se bratrům poznat.  

Šimeon a Lévi sedí vedle sebe a mají na rukou spoustu krve a není to jen krev Josefova. Už dříve vyvraždili celé město. Zbaběle a podle pozabíjeli všechny oslabené muže. Nesouhlasili s otcovým politickým řešením a radikálně pomstili znásilnění své sestry. Podíleli se na Josefově trápení. Táhnou si sebou celý balík viny. A přesto tu teď sedí a mají co jíst, i když okolo vládne hlad. Sedí tu oni a kvůli nim tu mohou sedět i ostatní, protože v pravou chvíli přiznali vinu a prokázali bratrství. 

Sedí tu Benjamín, který musel prožít dobrodružství. Bez odvahy opustit tátu a vydat se do Egypta, bez dobrodružství s pohárem a bez ohrožení vlastního života by tu teď neseděl. A ani ostatní by tu tím pádem neseděli.

Sedí tu další bratři, jejichž osobní příběhy se nám nedochovaly. Zabulón, Isachar, Dan, Gád, Ašer, Neftalí. S každým kouskem chleba, který jedí, si uvědomují, že přijímají proto, že zhřešili a někdo za to zaplatil. Zároveň jejich proměna umožnila ostatním přistoupit. 

Jsou tu ženy. Je tu Dína, která byla znásilněna a posléze tvrdě pomstěna. Je tu vdova Támar, která přišla o dva manžele. Nemohla s nimi mít ani děti. A protože se o ní nikdo nechtěl postarat a všichni se jí báli, musela vzít situaci do vlastních rukou. Převlékla se za prostitutku a svedla vlastního tchána - Judu. Nyní však hrdě vychovává svá dvojčata. Tím se dostáváme k poslední skupině lidí zmíněné textem. ...až po ty maličké. Až po ty, jejichž příběhy neznáme. Nemuseli vykonat vůbec nic proto, aby mohli s námi sedět u stolu. Jen měli tu milost, že se narodili do Boží rodiny. Z milosti vrůstají do toho, čím žijí jejich rodiče. Jsou syceny zdarma. Nevykonali vůbec nic. Nemuseli ještě projevit vlastní akt důvěry vůči Bohu. Ani jejich hříchy zatím nevolají do nebe. Zatím jen sledují důvěru ostatních, ale jsou tu s námi.  

No a nesmíme zapomenout na Josefa. Josef je oficiálně jejich hostitelem. Zásobuje je potravinami. Bez něj by hladověli v judské poušti. Josef a jeho rodina jsou tu, protože Josef vytrval, důvěřoval Bohu, překonal mentalitu oběti a stal se zachráncem. Odpustil druhým. Oddělil se od těch, kdo mu ublížili, ale když ho Bůh vyzval, po letech svůj postoj přehodnotil a udělal vstřícný krok směrem k usmíření. Je štědrý. Dovede se vžít do viníka, zahlédl na chvíli i svůj stín, kterým by mohl zničit svou rodinu. Proto je nyní může hostit. Ale dovedu si představit, že kdybych k němu jako vypravěč příběhu přišel a ocenil před ním jeho výkon, pousmál by se. A řekl něco v tom smyslu, že je to ve skutečnosti Bůh, kdo je hostitelem, ne on. Genesis 50:20 Vy jste proti mně sice zamýšleli zlo, Bůh to však zamýšlel k dobru, aby vykonal to, co je dnes, aby zachoval při životě početný lid. 

A nesedí tu sami. Všude po celé zemi, kam až oko dohlédne není úroda. Je prázdno, sucho. A přesto v každém domě v Egyptě sedí rodina, která má co jíst. Po celé vysušené zemi sedí každý večer okolo stolu oázy rodin. A ti všichni jedí kvůli Josefovi a kvůli jeho rodině. Nenaplnilo se právě nyní část velikého Božího zaslíbení, které dal Abrahamovi. Ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny národy.  Po celém Egyptě sedí rodiny, které uctívají egyptské bohy, vůbec ničím si nezasloužili, že teď mají jídlo na stole. Jsou součástí země, ve které vládne Josef a skrze Josefa Bůh. Boží milost skrze jednu rodinu zasahuje všechny. Ano, samozřejmě museli si jídlo koupit, faraon na tom pořádně vydělal. Ale co už, mají život, a to za to stojí. A mají ho díky jedné malé neznámé rodině. Která jim navíc přijde odporná.  

Kdo sedí okolo stolu?

Tři pozorování těch, které jsme měli šanci zahlédnout u společného stolu. 

• 1) Všichni jsou provázání. To, že tu sedí a mají jídlo uprostřed hladu, není jejich individuální zásluhou. Jsou závislí jeden na druhém. Jsou tu i děti, na které padá milost nezaslouženě, prostě proto, že se narodili do tohoto kmene. 
• 2) Na místo je přivedla Boží milost, která do příběhu geniálně zakomponovala jak jejich slabosti, hříchy a nezralosti, stejně jak jejich svatost a silné stránky. 
• 3) Bůh je hostiltem. Bůh skrze Josefa je v konečném důsledku jejich hostitelem. 

Ježíš a jeho učedníci

O pár tisíc let později okolo stejného stolu seděl Ježíš se svými učedníky. Josefova tvář se nám před očima proměnila a nabrala rysy Ježíše. Hostí ty, kdo jsou mu blíže než rodina. Jsou spojeni jinak než pokrevně. Je to nový typ rodiny. Ježíš si je nevybral pro jejich zásluhy a morální kvality, ale protože mu přišli do cesty a on potřeboval svědky a přátele. Chtěl, aby byli na svědectví tomu, že skrze něj přišlo požehnání do celého světa. Po Ježíšově smrti si další generace křesťanů připomínala události poslední večeře. Ježíš jako nový Josef, který sytí ty, kteří mu ublížili a kterým odpustil.

My dnes

Teď tu sedíme okolo stejného stolu my. I my jsme tu navzdory naší vině. Jsme tu, protože i my jsme v určitou chvíli v životě důvěřovali Bohu. Něčeho se vzdali, něco opustili, činili pokání a nastoupili proces změny. Přivedly nás sem jak naše hříchy, tak naše silné stránky. Vždyť jsme neoddělitelná směsice obojího. Jsou tu s námi i ti "maličcí", kteří se ještě nemuseli rozhodnout udělat samostné kroky víry.  A je dobře, že tu jsou. Jsme podobně pestrá sebranka jako Jákobova rodina i Ježíšovi učedníci. V ničem si s nimi nezadáme. Bůh si použil i našich silných stránek, ale i našich slabostí, abychom tu dnes byli. Naše dluhy lásky vůči Bohu i druhým jsou odpuštěny a naše hříchy jsou přetvořeny v příběh o Boží slávě. I my jsme provázání jako starověká rodina Jákoba. Sedíš tu ne jen kvůli svým zásluhám a hříchům, ne jen kvůli své víře, ale i kvůli tomu, že ti, kdo jsou tu s tebou důvěřovali a důvěřují Bohu. 

Jaká je naše budoucnost? 

Ježíš při poslední večeři svým učedníkům říká… Matouš 26: 29 Pravím vám, že od této chvíle již nebudu pít z tohoto plodu vinné révy až do toho dne, kdy jej budu pít s vámi nový v království svého Otce.“ To je víc jak suchý únor. Alkohol má v různých kulturách podobné místo - je symbolem úlevy a radosti. Kolik lidí se těšilo na večerní skleničku. Na páteční posezení s přáteli. Ježíš tuto jejich zkušenost uchopí a použije jako ilustraci, aby jim dal zažít váhu svého rozhodnutí. Já nebudu pít, dokud nebudeme všichni spolu v Božím království. Nebudu pít. Dokud u toho stolu nebudou všichni. Dokud se dějiny, civilizace a kultury tolikrát neobrátí, že se stůl naplní. Čekám s číší připravenou. Vyhlížím onu budoucí hostinu. Tehdy Ježíš pozdvihne pohár a podívá se do tváře všem, kteří jsou okolo. A řekne, tak jsme tady.

A připije s námi na Boží slávu.