Hlahol Hospodinu, celá země! Radostně služ Hospodinu! Vstupte před jeho tvář s plesem! 
Žalm 100:1-2

Pozvedněme zrak k modlitbě. Svatý Bože. Přidáváme se k celému tvému stvoření. K pestrému životu, který svým růstem, zráním, rozmnožováním, proměnou i zánikem zpívá píseň pro tvou slávu. Radujeme se z života, který máme. Napřimujeme své tělo a připravujeme se k pohybu, k tomu, co je dobré, k radosti, která je za námi, v nás i před námi. 

Lockdown a motivace

V pondělí jsme na pedagogické poradě mluvili o potížích s motivací studentů během distanční výuky. Je to aktuální téma pro učitele, rodiče dětí a teenagerů, ale i lidí, kteří pracují z domu. Jako by pro některé bylo těžší namotivovat se k činnosti. Prokrastinujeme, utíkáme k nepodstatnostem, pozornost těká a prohlubujeme si závislosti. Jen si vezměte žáky a studenty. Co je motivuje? Mají vnitřní motivaci, učit se a vzdělávat a nepropadnout. Ale dělají to taky, protože musí. Rodiče jim stojí za zády. Posilovala je také síla kolektivu a reálná přítomnost ve třídách. Třídy včetně jejich vybavení je sami o sobě směřovaly k tomu, co je důležité ve škole. Učit se! Když jsem byl student, chodíval jsem se učit do knihovny. Místo mě zvalo k práci. Tam se nedalo sedět a koukat na seriály. Což doma šlo docela lehce. Prostor mi byl oporou ke koncentraci. Mnozí teď na přechodnou dobu o tuto vnější oporu přišli. Jako kdybyste člověku vzali hůl, o kterou se opírá. Někdo zjistí, že zvládne chodit i bez ní a někdo ne. A podobné je to i v duchovním životě. Vypadli jsme ze struktury nedělních rituálů. Jsme odkázáni více na svou vnitřní motivaci. Co když ztrácím motivaci zvenku a vnitřní je slabá? Možná je to i dobře, že jsem přišel o berličku. Jak ale posílit motivaci? Netroufám si odpovědět ve vší komplexnosti, na to není čas v kázání. Přesto vám však jedno řešení nabídnu. 

Odpověď Bible

Podíváme se do novozákonního dopisu Židům. Zdá se, že jedním z autorových cílů je motivovat lidi k aktivnímu životu s Bohem, k duchovnímu růstu. Píše lidem v určité duchovní letargii, bez vášně a chce je vyburcovat a namotivovat k vytrvalosti. Vyzývá k okamžité aktivitě. Teď je ten správný čas! Varuje před setrváváním v nezralosti dětství, neřešením problémů, a odpadnutím od víry. A vykresluje pozitivní krásu zralosti a samotného Krista. V jádru jedné z nejvíce motivačních kapitol čteme: 

Židům 12:1-2 Proto i my, majíce kolem sebe tak veliký oblak svědků, odložme veškerou zátěž a hřích snadno nás ovíjející a s vytrvalostí běžme závod, který je (před námi, upřeně hledíce k původci a dokonavateli víry Ježíši, který pro radost, která byla před ním, podstoupil kříž, pohrdnuv hanbou, a sedí po pravici Božího trůnu.  

Tři pozrování o motivaci

Tři pozorování: vnitřní, a přesto komunitní motivace, pozitivní i negativní motivace a nejlepší příklad. Vše se děje v kontextu běhu, závodu. Tento obraz poskytuje kulisy, scénu a kontext. Abychom si představili sami sebe jako běžce, atlety. Jen si zavřete oči a představte si, jak běžíte. Jedna noha druhá. Nádech. Výdech. Běh je obrazem čehokoliv dobrého v životě, co vás stojí sílu. Možná už reálně běhat nemůžete, to neznamená, že by text nebyl pro vás. Stačí si to představit.

1) Vnitřní, a přesto komunitní motivace
Autor předpokládá vnitřní motivaci k běhu. Dává nám obraz, který si můžeme představit, ke kterému se můžeme vracet. Je vnitřní, ale není úplně individuální. Neodkazuje pouze ke mně samotnému. Řekni si, čím chceš být, dej se dokupy a buď tím. Dělej k tomu kroky. Nikdo ti do toho nemusí mluvit, nikoho nepotřebuješ! Ne, obraz zůstává zřetelně komunitní. Máš okolo sebe oblak svědků. Jsou to tví duchovní předci. Běželi závod před tebou. Jste spojeni ve stejné smlouvě lásky s Bohem. Znáš je z příběhů. Víš o jejich radostech, bolestech, úspěších i pádech. Jsou tu s tebou a povzbuzují tě, šeptají ti o svém běhu. Jeden zajímavý výzkum naznačil, že studenti, kteří mají dobrý vztah se svými předky, rodiči a prarodiči a během zkoušení nebo testu si je vybaví jako ty, kdo jim z minulosti žehnají, tak to zvýší jejich inteligenci a zlepší výsledky. Není se co divit, jako církev už to děláme dlouho. Žijeme s představou žehnajících svědků. 

Kdysi jsem běžel po své oblíbené trase z centra Olomouce k rybníku Poděbrady. Neběželo se mi dobře, byl jsem unavený, už jsem to chtěl vzdát. Najednou slyším za sebou dusot a dva běžci, mnohem lepší než já, mě předbíhali. Jeden z nich mě poplácal po rameni a řekl: pojď, to dáš. Cizí člověk. Jakoby tím pohybem vlil sílu do mého těla. Radost ze setkání mi dodala sílu. To se stalo reálně, ale doteď když běžím a už chci zastavit, tak si na ně vzpomenu. Jedno setkání a jsou v mém oblaku… 

VÝZVA: Tak tedy, až budeš sám a bude jen a jen na tobě záležet, jestli budeš pracovat, učit se, modlit se a soustředit. Až se přistihneš, jak bezcílně bloumáš u počítače. Představ si sám sebe jako závodníka. Tví duchovní předci ti nahlíží přes rameno a fandí ti do tvého růstu, do toho dobrého, k čemu napínáš sílu. Nejsi sám, jsi jimi obklopen.  Rozumí i tvým selháním a pádům, tomu, jak je to těžké … představ si tam konkrétně nějakou svou oblíbenou biblickou postavu, ke které máš blízko, ale i třeba své rodiče, nebo prarodiče… zkrátka někoho, kdo ti svou blízkostí požehná. 

2) Pozitivní i negativní motivace 
Lidská motivace je složitá. Obecně můžeme rozlišit negativní motivaci toho, co nechci a pozitivní motivaci toho, po čem toužím. Nejsilněji mě motivuje to, kde se spojí pozitivní i negativní. Něco mě negativně pudí a zároveň pozitivně táhne. To dodává mému životu pohyb. Negativní motivace sama o sobě nestačí. Bezhlavě bychom běhali a utíkali. Ale ani ta pozitivní sama o sobě nestačí. Protože kdyby mi teď bylo dobře a měl bych vše, tak mě z gauče nic nedostane. Potřebuji mít za zády peklo a před sebou výhled nebe. Obě motivace text předpokládá, odkládáme hřích a zátěž, tedy to, co nechceme, a směřujeme k závodu a před sebou máme Krista.  

VÝZVA: Jen si představte to, kým nechcete být, a to, kým byste rádi byli. Co jsou věci, které vás drží, zatěžují. Jako ty šlahouny. Od čeho utíkáte a k čemu směřujete? Nechci, abych se za deset let rozvedl a chci s manželkou vytvářet prostor života pro druhé. To znamená, že dnes budu milující. Jestli chci být jednou sečtělý a málo náchylný ke lžím, tak dnes budu číst. Jestli chci za deset let být člověk, který bude stále na cestě k Bohu, a nechci být daleko, tak se ptám, co dnes děláš se svým hříchem? 

3) Příklad samotného Krista 
Upřeně hledíce. To je vaše primární zodpovědnost. Rozhodnout se na co se budete soustředit. Nejste otroky podnětů. Příklady táhnou. Když slyším příběh druhého člověka a naladím se na něj, tak se mi v mozku aktivizují stejné oblasti jako jemu. Doslova se stávám podobný tomu, jehož příběhům naslouchám. Moje duše se formuje stejně. A tak slyšíme opakovaně vyprávět příběh Ježíše a ten nás proměňuje. Jak to měl on se svou motivací? Co ho táhlo kupředu? Jeho motivací byla radost. Pro radost, která byla před ním. Radost dodává člověku sílu, obrovskou energii. Podobně jako hněv. Akorát ji máme raději než hněv. Radost člověk prožívá v přítomnosti něčeho dobrého a je vysoce nakažlivá. Moje radost do dálky šíří vůni, tady jsem v přítomnosti něčeho, co je dobré. Ježíše táhla dopředu v životě radost! Představoval si ji před sebou. Dodala sílu projít i utrpením kříže, ponížením. Co bylo jeho radostí? No přece my, představa obnoveného světa a lidí zachráněných a s ním a s Bohem v blízkosti provázaných. To mu stálo za námahu… 

Když běžím jsou chvíle, kdy mám radost ze samotného běhu, pohybu. Je mi v tom dobře. Ale není to tak vždy. Jsou chvíle, kdy to bolí, nebaví mě to, nejde mi to, běžím do kopce. Potom se neopírám o sílu radosti přítomné, ale vyhlížím a čerpám sílu z radosti budoucí. Až doběhnu, tak celé mé tělo bude křičet radostí! A tak i Kristus… pro radost, která byla před ním podstoupil kříž… 
VÝZVA: Jste zodpovědní za svou pozornost. Nejste otroky toho, co se vám nabízí ke kliknutí. Jste zodpovědní za upření vaší pozornosti. A když se vám směr ztrácí, znovu upínáme směr ke Kristu. On je naší motivací. Jestliže vy jste byli jeho radostí a kvůli tomu napřel svaly. I on může být tvou radostí, která tě táhne kupředu. Jen díky němu běžíš, on stojí na počátku i na konci tvé víry. 

Doběhli jsme na konec kázání a teď můžeme společně vydechnout v tiché modlitbě…