Poklad v nitru druhého
11. 10. 2020 Zlín

Modlitba: Pane Bože stojíme na prahu budoucnosti. Na prahu nových začátků, jako společenství se chystáme podepsat smlouvu o koupi budovy. Spolu s naší zemí stojíme na prahu dalšího uzavírání, podzimu a zimy, které nevíme, co je před námi. Kdy se zase uvidíme a budeme tu všichni? Stojíme na různých prazích ve svém osobním životě, otevírají se před námi vztahy, výzvy, úkoly, místa, která jsou pro nás neznámou. Stojíme v modlitbě na prahu tebe samotného, díváme se do tajemství tvého bytí, jeho nekonečnosti a velikosti, slávě, jsi hlubší než hvězdná obloha, běhá nám mráz po zádech, bojíme se a jsme přitahování. Zahlédli jsme tě v Kristu a díky němu zřetelněji vidíme tvou lásku. Tobě patříme, z tebe jsme vyšli a tebe znovu hledáme. Buď tobě sláva. 

Ztišení
Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi.

Lukáš 6:31

Vzpomeňte si na chvíli, kdy vás někdo odsoudil, zavrhl na základě předsudku, aniž by vás poznal. Zaškatulkoval vás negativně podle jednoho pojmu: muž, žena, křesťan, učitelka, podnikatel, nevěřící, neduchovní, mladý, starý...  Jak vám při tom bylo? Vzpomeňte si na chvíli, kdy vás někdo odmítl, opustil potom, co vás poznal, a to, co poznal se mu nelíbilo. Jak vám při tom bylo? Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi. Ježíšova výzva k morálnímu životu vychází z toho, že jsme všichni stejní. Že to, co zraňuje mě, bude zraňovat druhého. Bolí nás, když někdo nedá šanci pokladu, který je v nás.

Vezmeme si z pohádek motiv draka, hrdiny a pokladu. Drak žije v jeskyni a tam si schraňuje svůj poklad, peníze, zlato a krásnou pannu. To je pravda! Ne, že by tady za humny byl drak. Ale vystihuje to naprosto přesně vnitřní realitu člověka. To, co je vzácné, bývá hlídáno nebezpečným, oheň chrlícím drakem, a proto je to těžko dostupné. Nejsou koláče bez práce, úspěchy bez boje, tituly bez námahy. A co víc, poklady jsou skryty v nitru každého z nás.  Jen hrdina najde poklad v jeskyních nitra druhého a vynese ho na povrch, ale předtím ho čeká utkání s drakem. 

Pojďme se podívat do Bible na příběh, který není zrovna pohádkou. Ale pohádka o drakovi s pokladem vystihuje i tuto událost. Příběh nám od pamětníků zapsal Jan v 1. kapitole. Příběhová linka knihy se rozvíjí. Nikdo ještě Ježíše osobně nezná. Je nám pouze vykreslen jako vzácný poklad, věčné světlo, princip stvoření, život sám… přichází na svět inkognito a lidé ho nepoznali. Poklad, který zůstává bez povšimnutí. Ale ne všemi, někteří ho poznají a ti se stanou Božími dětmi. Ježíš zatím nic neřekl a téměř nic neudělal. Vystupuje jako neznámý, prochází okolo Jana a ten o něm mluví jako o pokladu. Beránek Boží, ten, co má Božího ducha. Šeptanda se rozšíří. Je to poklad! Jedním z prvních, kdo poklad v Ježíši zahlédne, je Filip a ten to běží povědět svému kamarádovi Natanaelovi a tady začíná náš příběh. 

Na prahu neznámého

Jan 1:45 Filip nalezl Natanaela a řekl mu: „Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně a proroci, Ježíše, syna Josefova z Nazareta.“

Filip se setká s Ježíšem a je jím uchvácen. Ve společnosti převládá atmosféra očekávání hrdiny, který nastolí pořádek a Boží království na zemi. Filip si spojí jedna a jedna dohromady a řekne si: to je on. Jde za Natanaelem a podělí se o svou radost. Tím přehazuje míč Natanelovi a jemu se otevírá nová kapitola příběhu. Stojí na jejím prahu a rozhoduje se co dál. Má svůj život, zmapovaný prostor, ve kterém se pohybuje, lidi, se kterými se stýká. Teď mu Filip představuje někoho nového… a láká ho, „je to poklad“. Natanael ví, že nový člověk znamená neznámou krajinu, jeskynní systém duše s potenciálními poklady… i draky. Ví, pro kolik hrdinů se už lidé nadchli a jak byli zklamáni. Místo pokladu našli draka.

Spolu s Natanaelem jsme nespočetněkrát stáli na prahu neznámého. Chytli jsme přihrávku a byli nuceni zareagovat. Nový člověk k seznámení. Nový kazatel je taky tak trochu zajíc v pytli. Nové město a nový sbor. Nová životní kapitola. Nebo i člověk, kterého dlouho znám a on se změní, je pro mě jak nový… neznámý.  Potenciál neznámé budoucnosti, v sobě obsahuje poklady i draky. Neznámá krajinou je pro nás duše a život druhého člověka, skupiny lidí a co teprve samotného Boha. 

Odmítnutí předsudkem

Natanael mu řekl: „Může být z Nazareta něco dobrého?“ 

Natanael se nevrhne bezhlavě do neznáma. Není takový člověk. Zůstane ještě chvíli opatrně stát na prahu. Reaguje předsudkem, poznámkou, kterou utrousí. První reakce na neznámé je negativní. Myslím, že mu to pomáhá ochránit se před potenciálním drakem v druhém. Pochybuje o pokladu v druhém kvůli své představě, kterou o něm má: tam žádný poklad není. Můžeme v jeho slovech rozpoznat čtyři rysy předsudků. Předsudky jsou:
1)    SELEKTIVNÍ – Natanael nereaguje na jméno Ježíš, ani na myšlenku Mesiáše. Reaguje na místo Nazaret. Takto předsudky fungují. Předsudek redukuje a často si vybírá to, co není úplně podstatné, ale známé. 
2)    NEGATIVNÍ – Zároveň jsou předsudky většinou negativní.  
3)    KULTURNĚ PODMÍNĚNÉ – O Natanaelovi víme, že byl z Kány Galilejské (Jan 21:1). Vesnička poblíž Nazareta. Dnes už nevíme, co bylo mezi nimi. Ale známe podobná městská napětí. Mezi Prahou a Brnem, Pardubicemi a Hradcem. Jsou terčem vtipů. Přijede Pražák do Brna…. atd. Třeba to měl Natanael podobně. Cože Nazaret? No jejda. Navíc takové napětí bývá oboustranné, ale k tomu se ještě vrátíme.
4)    PŘESVĚDČIVÉ – Mesiáš se měl narodit v Betlémě. Tedy Mesiáš z Nazareta by opravdu ani teologicky nedával smysl. Ovšem tady už čtenář jiných evangelií ví, že došlo k nedorozumění. Ale to je jejich podstata, Natanel se neptá: aha. to je divný, já myslel že se má narodit v Betlémě a v tu chvíli by mu Filip radostně řekl: no jo, tam se narodil, ale vyrůstal v Nazaretě. 
I my se spolu s Natanaelem zastavujeme na prahu a bráníme se vstupu a blízkosti předsudkem. Je jednodušší si v duchu říci je to nafoukaný pražák; nevěřící, co stejně nebude mít zájem o víru. A někdy už druhého známe a pak se stane něco, co zmrazí můj vztah k němu, zklame mě, klesne v mých očích. 

Krok do neznáma

Filip mu řekl: „Pojď a podívej se.“

Filip se nenechá odbýt prvním odmítnutím. Ukazuje krásu svého charakteru a sílu osobnosti. Nezastydí se, neřekne si, no, když nechceš. Vtěluje vědomí, že se lidé podvědomě brání novému. A ví, nevíme jak moc vědomě, ale intuitivně uvnitř určitě ano, že Ježíš je opravdu poklad. Jediný způsob, jak překonat předsudek, je udělat krok odvahy a podívat se. Přesvědčit se. Vstoupit do neznáma duše druhého a zeptat se ho, kdo jsi, pověz mi o sobě… jak jsem rád, když mi druhý dá šanci, než mě odsoudí a zavrhne jako nehodnotného. 

Poklad v nitru

Ježíš uviděl Natanaela, jak k němu přichází, a řekl o něm: „Hle, to je opravdu Izraelita, ve kterém není lsti.“ Natanael mu řekl: „Odkud mne znáš?“ Ježíš mu odpověděl: „Viděl jsem tě dříve, než tě Filip zavolal, když jsi byl pod tím fíkovníkem.“ Natanael mu odpověděl: „Rabbi, ty jsi Syn Boží, ty jsi král Izraele.“  

Ježíš příběh dokonale obrací naruby. Zahraje scénu, ve které předvede opak toho, co udělal Natanael. Nejprve na povrchu a pak hlouběji. Na povrchu vidíme situaci následovně. K Ježíši přichází cizí muž. Nikdy se neviděli a Ježíš mu jen tak na první dobrou složí kompliment. To je borec. Ostatní žasnou, Natanael žasne. I Ježíš stojí na prahu vztahu s cizím člověkem a okamžitě na základě prvního dojmu v něm vidí poklad a ten veřejně vytáhne napovrch. Dobře, řekneme si, tak to je rozdíl mezi optimistou a pesimistou. Mezi člověkem, který se nového bojí a kterého nové fascinuje. Mezi člověkem, který byl hodně zraněn druhými a tím, kdo je stále naivní, protože ho ještě nikdo nepíchl do zad. Na tom nic není. A v tuto chvíli Ježíš ukáže, co tím myslí. Viděl jsem tě pod fíkem. Lidé si lámají hlavu nad tím, co pod fíkem dělal, bylo to zbožné nebo bezbožné. Je to jedno, co tam dělal, to ví jen oni dva. Nám to nepřísluší. To, co se však dovídáme naprosto jednoznačně, je dojem, který z toho Natanel má. Zažije, že Ježíš ho zná víc, než si myslí. Dokonce ví o jeho předsudku, který vůči němu měl. Najednou je jasné, že Ježíšův kompliment, to dobré, co o Natanaelovi řekne, ten poklad, který v něm vidí a vytáhne na světlo před očima druhých lidí, není povrchní. A právě tehdy, když Ježíš objeví poklad v něm, tak uvidí Natanael poklad v Ježíši. „ty jsi syn Boží.“  

Je to jen humanismus? V každém je kus dobra? Stačí vytáhnout? Ne, to by bylo popírání draka v jeskyni? Proto Ježíš ještě dodává… 

Ježíš mu odpověděl: „Věříš proto, že jsem ti řekl: ‚Viděl jsem tě pod fíkovníkem‘? Uvidíš větší věci než toto.“  A řekl mu: „(Amen, amen, pravím vám, od nynějška uvidíte nebe potevřené a Boží anděly vystupovat a sestupovat na Syna člověka.“

Jaké větší věci? Ježíš naznačuje, že on sám je ještě větším pokladem, zatím jsme v první kapitole, kloužeme po povrchu. Vstupuje do neznáma, podobně jako Jákob, na kterého tu Ježíš odkazuje, odcházíme do pustiny, opouštíme domov, jen abychom se v Bételu-Božím domě setkali s Bohem. 

Tady ve mně stojíte na prahu věčnosti. ve mně se setkáváte s tím, co přesahuje. A uvidíte. Tím začíná své následovníky učit kým sám je. Ukazuje, že v něm je mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. Je ještě větším hrdinou. 

Jak by to vypadalo v pohádce? 

Anti-hrdina Natanael se dozví, že na severu leží hory a že je v nich ukrytý poklad. Kamarád Filip mu přinese mapu k pokladu. Řekne, tfuj, na severu, tam žádné poklady nejsou. Ve skutečnosti se však v hloubi duše bojí toho, že jestli tam poklad je, tak jej hlídá určitě drak a s tím nechce mít nic společného. Předsudek ho ochrání, aby si zachoval tvář a nevypadal jako zbabělec. Naštěstí je Filip dobrý kamarád, který mu řekne, hele, nekecej a pojď, bude to dobrý. Ví, že tam poklad je. On už ho vycítil a objevil. 

Hrdina Ježíš vidí novou krajinu, hory na jihu. Je to Natanael, který se k němu blíží. A řekne si, tam v této krajině, duše tohoto člověka je určitě poklad a vydá se za ním. Prozkoumá celou krajinu, každou jeskyni, každé zákoutí, narazí na spousty draků, tajných myšlenek, skrytých hříchů, třináctých komnat, děsivé bolesti. Projde celý jeho život. A na konci se vynoří a řekne, je to Izraelita, ve kterém není lsti. Vynese část pokladu. Ale ví, že se ještě bude muset utkat s drakem. 

Závěr

Takto Ježíš přichází ke každému z nás. Je podobenství o pokladu v poli o Ježíši, který obětuje všechno, aby získal pole s perlou, tedy nás? Nebo je to o nás, kteří obětujeme vše, své vlastní já, abychom získali jej? A nemůže to být obojí? Ve vztahu vzájemnosti jsme pokladem jeden pro druhého. Natanael byl schopen objevit poklad v Ježíši, až když Ježíš objevil a vynesl na povrch poklad v něm. Ježíš hledí z kříže, zabíjí ho drak, ten dávný drak z ráje, který mu drtí patu, zraňuje ho a zabíjí. Je to drak lidského hříchu, drak dřímající v naší duši. Jsou to i mí draci, se kterými se Ježíš utkal. Zlo, které útočí na nevinného, dívá se upřeně na mě a říká: jsi můj poklad, i když část tebe ničí. Ježíš v tobě vidí poklad, vidíš ho ty v něm? Dal za tebe svůj život, navěky se k tobě připoutal, udělal jsi to stejné? 

A proto… 
My, kteří jsme zažili slávu Krista umučeného i vzkříšeného, přijali a uvěřili tomu, že jsme pro něj vzácným pokladem, jsme osvobozováni od předsudků. Stojíme na prahu života druhého, známého i neznámého a víme, že v jeho duši jsou draci i poklady. Nejsme naivní, ale odvážní. Víme, že mě blízkost a závazek může stát popáleniny, zranění, zklamání, ale vidím taky poklad. A on ve mně. Ve vzájemnosti tak jako my s Kristem nacházíme v sobě vzájemně poklady. Jsou věci, které já sám v sobě nemám, nevidím dříve, než je vytáhne druhý.