Modlitba: Otče náš, pozvedáme své oči k tobě a prosíme tě, abys nás vyslyšel. Chceme před sebou i před tebou přiznat, že nezvládáme život tak, jak bychom si přáli. Projevuje se v nás hřích. Máme sklony k závislostem, předsudkům, pomlouvání, odsuzování, tvrdosti, ke lhaní a nevíře. Narážíme na svou vlastní nezralost, neschopnost dobře nakládat s časem a penězi. Často jsme hněviví, sobečtí a zbabělí. A přitom všem se snažíme tvářit dobře a působit dojmem, že svůj vlastní život máme pevně v rukou. Chceme, Pane, před sebou, před tebou i před druhými přiznat, že nemáme. Potřebujeme tvou milost, jsme na ní závislí. Hřešíme a potřebujeme milost tvého odpuštění. Nevíme spoustu věcí a potřebujeme milost tvého poznání. Nalháváme si a žijeme v iluzích a potřebujeme milost tvé pravdy. Vyhýbáme se bolesti a potřebujeme milost tvého vedení. Prosím za ten čas, který máme teď před sebou. Chtěl bych, abychom ho strávili ve tvém slově, abychom se v něm setkali s tvým synem Ježíšem a přijali od něj to, co nám chce dát. Amen

Intro

Byli jsme kdysi dětmi a snažili se druhým lidem zalíbit, aby z nás měli radost a chválili nás. Pokud to nešlo, tak jsme se smířili s tím, že jejich pozornost získáme svým zlobením nebo nemocí. Teď jsme dospělí a snažíme se naopak přesvědčit sami sebe, že nás názory druhých nezajímají. Že jsme od nich svobodní. Pojďme se na chvíli vrátit do dětského myšlení v tom nejlepším slova smyslu a zeptat se: Co dělá Bohu radost? Čím ho potěším? Nad čím se zaraduje nebe? Co rozehraje úsměv na tváři našeho Otce? Kdo nám to poví? Nejlépe ten, který sám Boha znal velice dobře, byl mu blízko, znal jeho srdce, byl citlivý na jeho hlas. Tím někým je jeho vlastní syn Ježíš. Ježíš občas poodhalil závoj tajemství duchovního světa a řekl, co dělá Bohu radost. Dnes se podíváme právě na jeden z těchto momentů.

Pointu vám prozradím hned na začátku:

BOHU DĚLÁ RADOST, KDYŽ SE LIDSKÝ HŘÍCH A NEZRALOST 
POKÁNÍM ZMĚNÍ V JEJICH RADOST A JEHO SLÁVU.

Chci vám tuto myšlenku přiblížit třemi způsoby. Nejprve na ilustračním příběhu, potom vám ji ukážu v Bibli na jednom z Ježíšových podobenství a nakonec se pokusím ji aplikovat do našeho života. 

Ilustrační příběh

Představte si následující situaci. Jeden německý miliardář se rozhodl založit nadaci, která bude pomáhat lidem, kteří se dostali na finanční dno a nemohou se z něj vyhrabat. Poslal své zaměstnance, aby prošli případy databáze bank a exekučních společností a vyhledali ty, kterým by se dalo pomoci. Potom zaměstnance pošle, aby se osobně seznámili s lidmi na dně, zjistili, jak si žijí a nabídli jim, že za ně nadace dluhy zaplatí. Reakce byly různé. Našlo se spoustu lidí, kteří jeho zaměstnance vyhnali pryč. „Díky, to nemusíš, já se z toho vyhrabu sám“ „Cože, kde ses to dozvěděl, že jsem ve srabu?  Nic ti do toho není! Kdo to na mě bonznul?“ „Díky, nepotřebuju, už mám skoro splaceno.“ „No, v tom je určitě nějak háček, dodatek malým písmem na zadní straně smlouvy, to tak, zase někomu naletím.“ „Němcům nevěřím“. Ale našli se i ti, kteří zprvu užasli. Nevěřili svým uším, ale pak se rozplakali radostí a vděčností, že jedna z obrovských starostí může být tak lehce odstraněna. Zaměstnanci posílají pravidelné reporty majiteli nadace. Nad kým se bude vedení nadace a její majitel radovat? Nad všemi, kteří peníze nepřijali? Řeknou si „Jo super, nepřijdeme o peníze?“ Budou se poplácávat po zádech na konci roku jak málo se jim podařilo rozdat finančních prostředků? Ne, právě naopak. Budou se radovat nad těmi rozzářenými rodinami, kterým bylo pomoženo. Svůj úspěch budou hodnotit podle toho, kolik peněz se jim podařilo darovat. Protože smyslem této nadace je peníze investovat do lidských životů a jejich radosti.

MILIARDÁŘOVI UDĚLÁ RADOST, KDYŽ SE LIDSKÁ ZADLUŽENOST A BÍDA 
POKORNÝM PŘIJETÍM DARU ZMĚNÍ V JEJICH RADOST A JEHO SLÁVU.

Evangelijní příběh

Lukáš 15:1-7 Přibližovali se k němu všichni celníci a hříšníci, aby ho slyšeli.  Farizeové a učitelé Zákona reptali: „Tento člověk přijímá hříšníky a jí s nimi.“ Řekl jim toto podobenství: „Kdo z vás, má-li sto ovcí a jednu z nich by ztratil, nezanechá těch devadesát devět v pustině a nejde za tou ztracenou, dokud ji nenalezne?  A když ji nalezne, vloží si ji s radostí na svá ramena, přijde domů, svolá přátele a sousedy a řekne jim: ‚Zaradujte se se mnou, protože jsem nalezl svou ovci, která se ztratila.‘ Pravím vám, že tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují.“  

Text v sobě obsahuje tři roviny příběhu. (1) Jeden je příběh ze života Ježíše, ke kterému přichází hříšníci a určité skupině zbožných Židů se to nelíbí. (2) Druhou rovinou je Ježíšův krátký příběh o ztracené ovečce.  (3) Třetí rovinou je aplikace, ve které Ježíš předchozí dvě roviny propojí. Potom tu máme tři hlavní postavy, které se prolínají všemi třemi rovinami. Zatím jsem je označil A, B, C, ale za chvíli bude jasné, kdo je kdo. 

(1) Život 
Příběh se točí okolo Ježíše z Nazaretu. Pro lidi to byl zajímavý učitel, kazatel, který dělal mnoho zázraků a žil s lidmi, byl tu pro ně. Obrazně řečeno rozpínal do široka svou náruč v bezpodmínečném přijetí lásky. Zároveň však lidi, kteří se k němu přiblížili, vedl ke změnám, k novému životnímu stylu, zval je k následování a k tomu, aby se od něj učili víc. Příběh začíná zmínkou o tom, že k Ježíši byli přitahováni viditelně hříšní lidé. Celníci, kteří byli synonymem zlodějů a kolaborantů s nenáviděnými Římany. A pravděpodobně další lidé pochybné pověsti. Takový ti, kteří od pohledu nemají život v pořádku. Na druhé straně tu stojí farizeové a znalci zákona. Schopní lidé, relativně zralí a stabilní, oddaní Bohu, s pevnou vůlí, kteří také svým způsobem chtějí být s Ježíšem, ale nechtějí se pošpinit kontaktem s očividnými hříšníky. Nemají si s nimi, co říci. Ti nechápou a pohoršují se nad Ježíšovým chováním. 

(2) Podobenství
Samotné podobenství je velmi jednoduché. Ježíš zve farizeje, zákoníky, hříšníky a potažmo i nás, abychom se vžili do jeho role, abychom ho pochopili. Používá obraz, který lidé znali. Dokázali se s ním ztotožnit. Jakob říká: Podívejte se, já o sobě přemýšlím jako o člověku, který má hromadu oveček, a to je dobře, jsou jeho, a tak to má být. Zároveň mu ale jedna konkrétní chybí a tu jde hledat. Ostatním nevěnuje tolik pozornosti, nechá je čekat na pastvě, protože ta jedna je teď v krizi. Už se nerozebírá a neřeší, proč se ztratila. Jestli to byla její vina nebo nezralost. Byla nezkušená a pomalu uždibovala okrajovou travičku, až se dostala mimo? Byla vzpurná a neposlechla maminku, že se neběhá do lesa? Nebo ji vyštvalo stádo, protože byla jiná, měla jinou barvu kůže nebo snad nějaké nevhodné hodnoty? Možná bychom rádi měli odpověď, ale takovéto souzení není předmětem příběhu. Stav je takový, že ovečka je pryč a pastýř ji hledá, nalézá, bere na ramena a nese domů.

(3) Aplikace
Nakonec Ježíš obě roviny propojí a řekne, že ovečka je hříšník, který činí pokání. A celé nebe se raduje nad tím, kdo si přizná a přijme potřebu milosti a ne nad těmi, kdo ji nepotřebují. Tady u této části mám spoustu otazníků. Je tu stádo vnímáno pozitivně jako ti, kteří už jsou tak dobří, že nepotřebují, nebo jako ti, kteří si to jen nalhávají? Můžete mi odpovědět po skončení, co si myslíte. Upřímně řečeno já nevím.

BOHU DĚLÁ RADOST, KDYŽ SE LIDSKÝ HŘÍCH A NEZRALOST 
POKÁNÍM ZMĚNÍ V JEJICH RADOST A JEHO SLÁVU.

Jak vypadá spolehnutí se na tento oddíl? 

Ježíš Kristus, Boží syn nám v tomto krátkém oddíle odhalil něco ze způsobu, jakým se on sám a jeho otec Bůh dívají na svět. Říká nám, co jim dělá radost, co vidí jako dobré a hodnotné.  Jak bude vypadat, když uvěříme tomu, že tento text je pravdivý a zavěsíme na něj svůj život?

Nejsem soběstačný - Kdybych se vás byl býval na začátku zeptal, co si myslíte, že vykouzlí úsměv na Boží tváři? Možná by někdo odpověděl: „No, kdyby se mi podařilo celý den nehřešit, nezalhat, poslechnout dobrou radu, ovládnout se sníst třetí zákusek, někomu pomoci.“  To by se Bůh radoval. To je samozřejmě pravda, jsme povoláni ke svatosti, čistotě a zápasu s hříchem. Ovšem to není pointa tohoto podobenství. Pointou je, že Bohu dělá radost lidský hřích přiznaný v pokání. Odvrácená strana našeho úsilí o čistotu je pokrytectví, stud a veřejné ukazování si na očividné hříšníky (ti nám totiž dávají porovnání v tom, jak jsme vlastně my dobří). Snažíme se vypadat lepší před sebou i před Bohem. Vytvářet okolo sebe dojem, že Bůh nám potřebuje odpustit už jen malý kousek, jinak je to v pohodě. A to je hřích. Nejsme soběstační a nemáme být. Už jen v tom, že nás Ježíš přirovná k ovcím, k nesoběstačným hloupým a stádovým zvířátkům. Učí mě to děti, učí mě to staří lidé. Je to iluze mládí, dospělosti a individualistického věku, že zvládám a jsem soběstačný. Pravda je, že nejsem. A je to pravda, která mě osvobozuje. Mohu být ten, kdo potřebuje pokání, milost, sílu, podporu, povzbuzení, přímluvnou modlitbu a nemusím se za to stydět. K této svobodě potřebnosti jsme jako křesťané zváni. 

Spolupracuji s Bohem - Je tu rovnítko mezi tím „být nalezen“ a „jít za Ježíšem, poslouchat jeho učení a činit pokání“. Na první i třetí rovině příběhu je tu především ovce, která je aktivní, hříšníci, kteří přichází za Ježíšem a ti, co činí pokání. Zároveň paradoxně v podobenství je ovce naprosto pasivní a pastýř je ten jediný, kdo tam vyvíjí určitou aktivitu. Je to krásná hříčka, která rozehrává téma lidské a Božské spolupráce na záchraně člověka. Na rovině lidského života se od nás očekává aktivita. Na rovině duchovní interpretace je to však Boží záchrana. Pokud dnes přijdeš domů, zalezeš si do svého pokojíku, klekneš si, zavřeš oči a ve své mysli se v modlitbě setkáš s Ježíšem a řekneš mu, že toužíš, aby tě přijal a odpustil ti hříchy. Tak je to tvoje činnost, tvoje pokora, tvoje práce, a přesto se právě stalo to, že tě Ježíš našel jako zatoulanou ovečku, postará se o tebe, jde domů a bude se radovat a radovat a radovat. A obojí platí zároveň.

Hledám ztracené – Reptající a ztěžující si farizeové a zákoníci mají v příběhu na výběr. Ježíš před ně staví volbu. (1) Přiznáte to, že jste potřební a budete činit pokání a stanete se ve své mysli ztracenou ovečkou. Žili jste v iluzi vlastní schopnosti a svatosti. Nabízím vám radost nad odpuštěním místo zatrpklého reptání. (2) Anebo pokud to tak opravdu je, že už jste mnou nalezeni, tak potom se můžete stát pastýřem, tím, kdo aktivně jde a vyhledává ztracené, tráví s nimi čas, věnuje jim péči, pozornost, lásku. Pokud jste byli mnou nalezeni, zachráněni, byl vám smazán váš dluh, obrátili jste se a činili pokání, tak potom nikdy nemůžete nechápat jiné ztracené. Naopak stanete se pastýři, kteří hledají a hledají a pečují, jsou aktivní a nakonec se také radují spolu s celým nebem. Nemohu zůstat stát na místě reptajících, pokud uvěřím tomuto podobenství. 

Bůh vytvořil jedinečnou nadaci. Nabízí odpuštění vin a hříchů, splacení všech dluhů lásky a pozornosti a péče, které jsme za svůj život vytvořili. Posílá své služebníky do světa, aby šli do každého kouta země, do každého stavení, do všech zákoutí internetu, k subkulturám a všude nabízeli „můžete se smířit s Bohem“. Naší hnací silou i motivací našeho Boha je radost. Radost, do které nás zve. Co vytvoří úsměv na tváři našeho Otce v nebi? 

BOHU DĚLÁ RADOST, KDYŽ SE LIDSKÝ HŘÍCH A NEZRALOST 
POKÁNÍM ZMĚNÍ V JEJICH RADOST A JEHO SLÁVU…
A KDYŽ TI KDO BYLI ZACHRÁNĚNI O TÉTO RADOSTI NAKAŽLIVĚ VYPRAVUJÍ