Bůh, který nás vidí. To je téma, které mi v poslední době vykrystalizovalo v mysli. Zaujalo mě několik biblických veršů na toto téma. Slyšel jsem kázání slovenského kazatele Daniele Pastirčáka, ve kterém citoval zajímavou pasáž z díla Umberta Eca. Poslouchal jsem rozhovor s ženou, která nadšeně sdílela přesvědčení, že země je placatá. Znamená to, že vesmír je maličký, je to jen pár kilometrů vysoká kopule nad zemí a Bůh si každého z nás všímá. Takový pohled na svět pro ni byl velmi úlevný. Jako sbor snažíme být víc vidět: v online světě sdílíme sbírku, díky budově chceme být vidět ve městě. Třeba příští rok budeme mít otevřeno na Noci kostelů. Všichni Zlíňáci se přijdou podívat na nový kostel ve Zlíně. Budeme vidět? Jedna z krásných zpětných vazeb, které jsem dostal v rámci psychologického poradenství, byla, „Pane Staňku, vy mě vidíte.“ Ale taky sleduji stupidní video a říkám si: proč se lidé chtějí ztrapnit a ještě se u toho natáčejí a proč se na to já koukám? Proč je v tom podporuji? Z těchto podnětů vzniklo dnešní kázání. Přečteme si oddíl Matouš 6:16-18. Ježíš říká:

„Když se postíte, nebývejte zasmušilí jako pokrytci; ti se totiž tváří ztrápeně, aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. Ale ty, když se postíš, potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj, abys neukázal lidem, že se postíš, ale svému Otci, který je v skrytu. A tvůj Otec, který vidí v skrytu, ti odplatí.“ 

Matouš 6:16–18

Představa, že nás Bůh vidí, má reálný dopad do života. Ovlivní to, jak se oblékáme a upravujeme, jaký máme výraz v obličeji i to, co s druhými lidmi sdílíme a co si necháme pro sebe. Chci dnes skrze Ježíšova slova povzbudit naši víru, v Boha, který vidí i to, co ostatní ne. A uvidíme co, se stane. 
V textu si všimneme několika myšlenek. 1) Bůh se dívá. 2) Lidé se dívají. 3) Jaký Bůh se dívá? 4) Jaký důsledek má představa, že se Bůh dívá? 

Bůh se dívá

Ježíš se svými posluchači sdílí představu, že se Bůh dívá. „Otec, který vidí.“ Tuto Boží vlastnost si nevymyslel. Koresponduje s tím, co se dočetl v textech Starého zákona. Pár příkladů: 

Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. (Ž 14:2); Budu ti radit, spočine na tobě mé oko. (Ž 32:8); Hospodinovy oči jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.  (Př 15:3); ... neboť moje oči hledí na všechny jejich cesty; nejsou přede mnou ukryty a jejich vina se před mým zrakem neskryje. (Jeremiáš 16:17)

Bůh vidí. Všímá si. Vnímá, co se na zemi děje. Navíc je specificky zaměřen na svět lidí. Mohl by sledovat mezihvězdný prach, rozmnožování švábů, plankton v Indickém moři nebo infračervené záření. A kdo ví, klidně ho to opravdu zajímá. Ovšem Bible je psaná z perspektivy lidí. Píše se v ní o tom, co se týká nás. Až bude Bible napsána pro housenky, tak v ní budou hrát hlavní roli ony. Proto si všímá především toho, jak si Bůh všímá lidí. Bůh se dívá.   

Lidé se dívají

„...aby lidem ukázali, že se postí. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu. 

Ježíš ví, že se nedívá jen Bůh. Dívají se také lidé. Uznává, že být vidět druhými má svou hodnotu. Přitakává slovem amen. Ano, tak to je. Pokud se trefíme do toho, co chtějí druzí lidé vidět, může to být velmi příjemné, cenné, užitečné a odměňující. Pro starověkou společnost Židů byla důležitá zbožnost a půst. Proto lidé projevy zbožnosti u druhých oceňovali a půstem zkroušené odměnili pěknou dávkou dopaminu a palcem nahoru. Náš svět je jiný. Neoceňuje tolik postní zbožnost. My žijeme ve světě, kde samotné být vidět je velmi vysokou hodnotou. Kolik máš shlédnutí? Jaký dosah má tvůj příspěvek? Jak moc jsi vidět v digitální džungli internetu. Vilímkovi by vám mohli vyprávět, kolik to stojí energie, peněz a ladění, aby vaše firma byla vidět při vyhledávání na internetu a jaký vliv to má na získávání zákazníků. Být vidět znamená mít vliv a peníze. Sledujeme, kolik lidí si nás všímá. Pochlubím se, jak jsem se zaradoval, když jsem se dozvěděl, že můj článek na katolickém portálu víra.cz je za poslední rok druhý nejčtenější. Jsem vidět! Nejen v digitálním světě. I v tom fyzickém, blízkém. Jak příjemné je, když si mě nikdo nevšimne, začne se mnou mluvit. Usměje se. Věnovat pozornost druhému je projev lásky. Děti by se bez toho ani nemohly vyvinout. Nebyli bychom tu, kdybychom nebyli pravidelně středem pozornosti maminky a tatínka. Být vidět je důležitá hodnota. 

Ježíš hodnotu být vidět lidmi uznává jako odměňující. Ale vzápětí proti této hodnotě zatlačí. Říká: „Vy takový nebuďte.“ „Ale ty!“ Proč? Copak není pohled druhého projev lásky? Proč proti tomu tlačí? Protože vyvažuje. Představte si váhy. Na jedné misce vah je všechno, co sdílím s druhými lidmi, co prezentuji navenek, „být vidět druhými“. Jen si vybavte, co všechno veřejné a odměňující tam je. Co vám lidi pochválili, zaplatili a ohodnotili. Na druhé misce je to, co je jen mezi mnou a Bohem. „skryté“.  Ježíš mluví k lidem, u kterých vidí, že příliš zatížili jednu misku. Jako by reálně přestali věřit v Boha, který se dívá. A že tedy činy, které nikdo nevidí, nemají žádnou váhu. Nejsou zaznamenány a nebudou odměněny. To má jasný důsledek: Přestanou dělat věci, které druzí lidé nevidí a udělají vše proto, aby byli vidět. 

Umberto Eco ve své knize Od hlouposti k šílenství řeší podobnou otázku. Jak se projeví, opustí-li společnost představu sledujícího Boha? Nabízí zajímavou odpověď. Podle něj přehnaný důraz současné kultury na to „být vidět“ je důsledkem ztráty představy Boha, který nás vidí. Doslova říká:

Vševidoucí Svědek zmizel, byl odstraněn, co zbývá? Oko společnosti, oko druhých, kterým se musíme ukazovat, abychom se nepropadli do černé díry anonymity, do jícnu zapomnění. I za tu cenu, že přijmeme roli vesnického prosťáčka, který ve spodkách tančí na stole v hostinci. Objevit se na obrazovce je jedinou a koneckonců uspokojivou náhražkou transcendence. 

Eco propojuje ztrátu představy dívajícího se Boha s přehnanou touhou po pozornosti od lidí.  Pozastavuje se nad tím, co lidi vede k tomu, že na veřejnosti perou špinavé prádlo. Sdílí i to, za co se by se dříve styděli. Snaží se být vidět za každou cenu. Je to trapné, nepravdivé, ale lidi to sledují, klikají na to, věnují tomu pozornost! A to je odměňující. Paradox sociálních sítí spočívá v tom, že je úplně jedno, jestli je reakce pozitivní nebo negativní. Jakákoliv reakce a zobrazení je odměňující. Právě proto, že jediná hodnota je „být vidět“, i kdyby se tomu smáli nebo s tím nesouhlasili. Navíc co když zrovna mě společnost odsoudí? Co když mi netleská? Co když si mě nikdo nevšímá? Co když nemám na tuto misku vah tolik co dát. Znamená to, že nejsem? Pokud nevěřím v Boha, který se dívá, jsem odsouzen k absolutní samotě.  

Pracujeme tedy s hypotézou, že když člověk odmítne představu dívajícího se Boha, je odkázán pouze na pohled druhých lidí. Potřebuje jejich pozornost. Ať je jakákoliv. Aby vůbec ve svých očích existoval. Proč však lidé dívajícího se Boha odmítli? 

Odmítnout sledujícího Boha?

Lidské odmítnutí představy sledujícího Boha není tak nelogické, jak by se na první pohled mohlo zdát. Ono totiž nestačí říct jen, že si Bůh všímá. Sami dobře víme, že pozornost druhých nám může být někdy velmi nepříjemná. Záleží na tom, kdo se dívá, jaký k němu máme postoj a při čem nás pozoruje. Pokud druhému nedůvěřuji, nechci, aby mě sledoval. Řada smyšlených i reálných totalitních režimů je postavena na takové kontrole. Vzpomeňte si na Sauronovo oko v Pánu Prstenů. Na Velkého Bratra z Orwellova románu 1984. To je představa, která nás děsí. Bouříme se proti systémům, které přehánějí kontrolu. Ať už je to stát, církev nebo rodina. A pokud budeme mít představu, že nás Bůh sleduje podobně, potom je jasné, že takového Boha odmítneme. Nestačí říct jen, že Bůh vidí.  Musíme také dodat jak? Co to znamená? Kým je ten, kdo se dívá? Jaký Bůh? 

Jaký Bůh?

Ježíš v textu zdůrazní, že je to Bůh, tvůj otec, kdo se dívá. To je důležité, protože identita je úzce spojena s pohledem. Inženýr je inženýrem mimo jiné proto, že vystudoval školu, která ho naučila dívat se na svět očima inženýra. Teolog je teologem, protože se na svět dívá optikou Bible. Kritik je kritikem, protože se dívá na svět kritickým okem. Identita a pohled na svět jdou ruku v ruce. Ježíš proto zdůrazňuje, že se dívá Bůh, jehož identita vůči nám je „otec“, „rodič“, „máma a táta“, řekli bychom dneska. Jak se dívá rodič na své dospělé děti? 

V odpovědi na tuto otázku musíme být velmi opatrní. Člověk bude přirozeně do Boha-rodiče včítat svou zkušenost. Pozoruji chlapce, jak si hrají na hřišti. Asi hodinu si kopou do branky. Jde jim to skvěle. Přijde máma jednoho z nich. Chlapec dal gól a vesele válí na zemi uprostřed hřiště. Máma haleká, ani ještě není vidět: "Kde jsi?" "Tady," odpoví kluk. "Kde?" "Tady." Máma vyleze a řekne: "neválej se na té zemi a svlíkni si tu mikinu, je horko." Odejde. Co si z tohoto zážitku dítě odnáší? Nevidí mě, vidí sama sebe. Přiřítila se jako velká voda, zasáhla můj svět, aniž by ho viděla a zase rychle zmizela. 

Nikdo nemáme dokonalé rodiče. Jak můžeme vědět, na co se dívá Bůh, když někdy dost špatnou zkušenost s pohledem rodičů, ale třeba i církve? Co vidí a hodnotí a sleduje Bůh? Vždyť ten může vidět věci ještě jinak, než jak se nám na první pohled jeví. Proto nestačí náš subjektivní, nereflektovaný pohled na to, čeho si asi Bůh jako rodič všímá. Zase se obracíme k Bibli, která je moudřejší než my. 

Budu ti radit, spočine na tobě mé oko. (Žalm 32:8)
Bůh se na tebe nedívá jako fanoušek, který nekriticky ocení všechno, co děláš. To je krásný, to se ti ale povedlo. Takový ten, jehož úsměvu a potlesku nemůžeš věřit. Nedívá se na tebe ale ani jako soudce, který právě teď v poločase tvého života (nebo v první čtvrtině, nebo před finišem) vyhlašuje finální soud, jestli teda jsi dobře nebo špatně. Budu ti radit. Přichází jako rodič-rádce, který vidí potenciál. Vidí mé silné stránky, ale také chyby. Zároveň tě ujišťuje, že stojí na tvé straně. Nabízí radu, je dost času růst.

Hospodin na lidi pohlíží z nebe, chce vidět, má-li kdo rozum, dotazuje-li se po Boží vůli. (Žalm 14,2)
Bůh si všímá rozumu. Rozumný není ten, kdo si ví rady a má odpovědi. Rozumný je ten, kdo se ptá. Zeptá se. Pak zmlkne. Otevře oči a našpicuje uši, jestli už nepřichází odpověď. Otevírá svou mysl tomu, co neví. Přistupuje ke světu, k druhým, a tedy i k Bohu jako by oni věděli něco, co on neví. Bůh zatleská a ocení rozum, který se projeví v otázkách.

Hospodinovy oči jsou na každém místě, pozorně sledují zlé i dobré.  (Příslový 15:3)
Bůh si všímá dobrého i zlého. Umí hodnotit, jestli tento pohyb směřuje k růstu, zrání, životu a dobrému nebo jestli ne. Sleduje dobré i zlé. Ve stejné míře. My emočně reflektujeme den a vidíme čtyři špatné věci, které nám zastíní všechno ostatní. Bůh vidí vyváženě. Dobré i zlé. 

Člověk se dívá na to, co má před očima, Hospodin však hledí na srdce. (1. Samuelova 16)
Bůh se dívá do srdce, sleduje motivy, nejen vnější chování. Dívá se na to, co není vidět. On zkoumá hlubiny. To, co je skryté očím.  A tam je řada, která se nedá rozdělit do kategorie dobře a špatně. Představa, že Bůh hodnotí jen dobře-špatně, je dost omezená. Bůh vidí mnohem víc.  Budu překvapen, co všechno se počítá. Bůh si všímá maličkostí. To, co vůbec nepovažujete za důležité. 

Navíc ještě se na nás dívá optikou evangelia. Už jen ten výrok „tvůj otec“. Z Ježíšových úst to znamená: jsi můj brácha, moje sestra. Ty ve své jedinečnosti jsi Bohem viděn jako součást Ježíše Krista. Kdo ví, o kom všem to platí, ale my křesťané se z toho můžeme explicitně radovat. To je i naše misijní poselství: hej lidi, byl tu Ježíš a díky němu se na tebe Bůh dívá jinak. Bůh se na tebe dívá jinak než společnost, dokonce jinak než ty sám na sebe. Není to dobrá zpráva? 

Důsledek

... potři svou hlavu olejem a svou tvář umyj ... 

V Ježíšově vyprávění měla představa Boha otce sledujícího člověka jasný dopad na to, jak bude upraven, oblečen, jaký bude mít výraz ve tváři a co bude s lidmi sdílet a co ne. Posouvá důraz od přirozeného hledání odměňující pozornosti lidí k méně intuitivnímu odměnění Bohem. Vede učedníky k životu ve větší rovnováze.  

Být v rovnováze znamená, že uznávám hodnotu obojího. Budu sdílet fotky. Budeme prezentovat stavbu modlitebny. Hodnota být vidět sama o sobě není špatná, je odměňující. Vždyť i květiny se svou barvou snaží upoutat pozornost hmyzu. A nikdo z nás je neobviňuje ze špatných motivů. Být vidět je odměňujcící. Ovšem není to jediná odměna, kterou máme. Ovšem zmatek nastane, když přestanu věřit tomu, že se Bůh dívá. Třeba proto, že nedůvěřuji jeho pohledu. Představa Boha sledujícího i to, co je skryté, působí jako vyvažující hodnota. Zve nás, abychom plnili i tu druhou misku vah. A přijít si tak i na tu druhou odměnu. Čím ji plníme? Tím, co lidi nevidí. Tím, co druzí neocení. Jak mám vytrvat a přežít v náročných vztazích, když si nemohu povzdychnout a říct "Bože, ty to vidíš".

• 1) Jsem schopen se na sebe podívat z ptačí perspektivy. Jak člověk zraje, osvojuje si různé pohledy. Dítě nejdříve vidí všechno jen ze svého pohledu. Když je maminka smutná nebo podrážděná, řekne si dítě, že za to může ono. Nedovede si představit, že by maminka mohla být smutná z práce. Dospívající si osvojuje pohled druhých. Dospělý člověk má pohled i Boží. Dívá se shora na můj podíl zodpovědnosti ve vztahu. 
• 2) I malá věc, která je dobrá a dává mi smysl, má svou věčnou váhu právě kvůli Bohu. Každý malý čin má význam pro věčnost. Nemusí být kdoví jak prezentován a prodáván. Je to zaznamenáno a odměněno. Nádech, pohyb. Procházka. Uvařené jídlo. Nezmizí v nenávratnu. A nemusí být zaznamenáno na foťák. Jestli je tu Bůh, který se dívá, tak je to nejlepší záznamník maličkostí, které mají smysl. Právě kvůli Hospodinu, který si pamatuje. 
• 3) Jsem mnohem méně závislý na hodnocení druhých lidí, ale také na svých pocitech. Dívám se na svět z pohledu Boha. 
• 4) Řekli jsme si, že identita a pohled spolu souvisí. Bůh se dívá jako nejlepší možný rodič. A ty se budeš dívat taky jinak na druhé lidi, když věříš, že jsi Boží dítě. Lidé okolo tebe jsou tví sourozenci. Budeš se dívat na svět z Boží perspektivy. I na druhé lidi tak, jak se Bůh dívá na mě. 

Shrnutí 

Žijeme ve světě, ve kterém být vidět je velmi vysokou hodnotou. Odráží to jednu z našich základních lidských potřeb. Je to nástroj slávy, zisku, vlivu a dopaminu. Tato hodnota však zbytní a zdegeneruje ve chvíli, kdy velký počet lidí přestane věřit v Boha, který se dívá. Pokud se nedívá Bůh, tak jsem závislý jen na pohledu druhých lidí. Malé dobré věci, které nikdo nevidí, nemají smysl, jestli se Bůh nedívá a nepamatuje si. Proto jsme dnes posílili svou víru, přesvědčení, že právě Bůh se dívá. Máme svědka na vše, co děláme. Pokud je pro někoho z vás tato představa nepříjemná, tak je to příležitost zrevidovat svou teologii. Pozornost Boha tak, jak nám ho popisuje Bible (ne tak jak máme možná zkušenost z církve a rodiny) je životadárná, povzbuzuje růst a dodává ohromnou sílu. Jestliže toto v tobě vyvolává Boží pohled, tak čteš Bibli správnou perspektivou a proporcí. Jsem přesvědčen, že vašem životě je vidět víra v Boha, který se dívá.