Připravujeme se na Velikonoce. Děláme průřez životem Ježíše podle Lukášova evangelia. Jako by Lukáš jasnými tahy kreslil jeho soukromý portrét. Ochutil maso hutného teologického obsahu kořením osobních postřehů. Zastavujeme se u momentů, které nám dávají nahlédnout do Ježíšova vnitřního světa. Právě tam se můžeme s Ježíšem lehce ztotožnit. Nacházíme s ním řadu styčných bodů, a tak se posiluje blízkost. Mým přáním je, aby každý jeden z nás letošní Velikonoce věděl, že umíral a byl vzkříšen někdo, kdo je nám blízký. Proto pokládáme Ježíši osobní otázky.

Opakování 

Minule jsme se ptali na jeho dospívání. Odpovědí nám byl příběh o rozladění a neporozumění v rodině. Z konfliktu se zrodil Ježíš, který vystupuje sám za sebe. Má svá vlastní slovesa. Je uvnitř natolik oddělen od rodičů, že s nimi může být blízko. A z fascinujícího povzbudivého dialogu s učenci v chrámu, kdy přestal vnímat čas, se v jeho mysli rodí životní poslání. Je nám blízký. Rezonuje s námi, kteří jsme z nezralosti neviděli svět očima druhého. Byli jsme překvapeni z toho, jak jinak může věci prožívat a učili se příště nevidět jen sebe. Je blízký nám, kteří jsme se odpoutávali od rodičů a hledali nový domov i poslání. Je nám blízký. 

Co ti udělalo velikou radost?

Dnes Ježíši položíme neméně osobní otázku. Co ti udělalo velikou radost? 

Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: „Pane, i démoni se nám poddávají ve tvém jménu.“  Řekl jim: „Viděl jsem, jak Satan spadl z nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám pravomoc šlapat po hadech a štírech, i nad veškerou silou Nepřítele, a naprosto nic vám neublíží. Ale z toho se neradujte, že se vám poddávají duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích.“ 
V tu hodinu Ježíš zajásal v Duchu Svatém a řekl: „Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo.“ „Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. “ V soukromí se obrátil k učedníkům a řekl: „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“ 

Lukáš 10:17-24

Jásající Ježíš

V centru textu stojí radostný Ježíš. Zajásal. Představuji si do široka rozevřené oči a rozzářenou tvář. Možná si i poskočil nebo udělal malý taneček. Radost je síla. Chce něco dělat. Nenechává nikoho v klidu. Z Ježíše vytryskne jako vroucí modlitba. Radost je emoce, funkce těla, která mi říká, že jsem v přítomnosti něčeho velmi dobrého. Vzhledem k její intenzitě usuzujeme, že Ježíš musel právě v tu chvíli být blízko něčemu fenomenálnímu. Je to největší radost, kterou kdy, který z evangelistů u Ježíše zaznamenal.  Nepřekvapuje mě, že si uměl vychutnat radost a vyjádřit jí, ani to, že ji měl spojenou s modlitbou chvály. Vždyť jeho mysl byla prosycena žalmy. Naskakují mu jejich asociace, tak jako čechovi naskakují hlášky z Cimrmana. Ježíš od dětství žalmy znal, zpíval a často citoval. Slovo použité pro jeho výbuch radosti je ta stejná taneční a vřelá radost, která je tak rozšířená v žalmech (Ps 2:11; Ps 9:15; Ps 15:9; Ps 20:2; Ps 30:8; Ps 31:11; Ps 34:9; Ps 67:4; Ps 88:17). V radosti je nám Ježíš blízký, našli jsme kontaktní místo. Jen si vybavte svou radost. Naše těla umí jásat. Ježíš se umí skotačivě radovat. Radost z něj tryská v uctívání. Ale pořád ještě nevíme, co bylo tím dobrem, které v Ježíši radost vyvolalo? Pro odpověď musíme znát kontext.

Frustrovaný Ježíš

Oddíl začíná slovy ”Těch sedmdesát se vrátilo”. Nacházíme se ve druhé části Lukášova evangelia. Ježíš už otevřeně mluví o blížící se smrti. Putuje ze severních hor na jih do Jeruzaléma. Uvědomuje si, že už nemá moc času. Vědomí konečnosti, byť s nadějí ve vzkříšení, vytváří napětí. Jako deadline projektu nebo termín velké zkoušky. Jeho frustrace probublá napovrch, když učedníci nezvládnou jednoduchý úkol – vyhnat démona z chlapce – a on utrousí ”Jak dlouho tu mám být ještě s vámi a snášet vás?” Podobně jako zoufalý pedagog ví, že se blíží konec roku a studenti stále nechápou látku. Musí na ně huknout a zatlačit, jinak by nic nezačali dělat. Jak má Ježíš využít krátící se čas? Jak zvládnout lidská omezení? Omezení času, tlaku i toho, že nemůže být na více místech zároveň? Vydává se na poslední cestu, všechny ty vesnice už nikdy nenavštíví, jak být efektivní? No dělá to nejlepší, co může. Inspiruje se Biblí, alespoň se to tak zdá. Hledá styčný bod. Možná někoho blízkého? Vybaví si příběh o Mojžíšovi z Numeri 11. Tam čteme, jak byl Mojžíš naprosto vyčerpán, frustrován a zničen. Narazil na svá omezení. Nemohl nést sám všechny ty zatvrzelé, plačící, hladové a naštvané lidi. Chce se na všechno vykašlat a umřít. Jeho samota začíná být nezdravá a vede k sebelítosti a sebestřednosti. A tak ho Bůh vyzve, ať si vybere sedmdesát lidí. Na nich spočine část jeho ducha a ponesou břímě s ním. Opravdu se tak stane. Zdá se, že se Ježíš inspiruje dobrým nápadem. Po Mojžíšově vzoru vybírá sedmdesát lidí a podělí se s nimi o své poslání. Dá jim úkol. Jděte přede mnou jako poslové pokoje v nepokojné společnosti. Budete ovcemi mezi vlky. Jasný úkol, přinášejte pokoj a pokud najdete lidi, kteří budou pokoj sdílet „jo taky chceme pokoj“, přidržte se jich. Pokud odmítnou, nic si z toho nedělejte a jděte pryč, není čas.
To je kontext Ježíšovi radosti. Vytryskne z neradostného období. Často mluví o smrti, směřuje do Jeruzaléma, a tlačí ho čas. Zároveň situaci aktivně řeší. Po vzoru k smrti frustrovaného Mojžíše svůj úkol rozšíří na sedmdesát dalších. Tito poslové pokoje se právě teď nadšeně vrací. Sdílí s Ježíšem svou radost ... a on je brzdí! Vytvoří nepříjemnou situaci. „Z toho se neradujte...“ slyšíme jeho slova. Jako by úplně zkazil náladu... chvíle napětí... zmatek... Ale pak se Ježíš nadechne pokračuje. Jejich radost přesměruje k něčemu jinému, a na to jim ještě předvede a okomentuje svou vlastní radost. Co se to právě odehrálo? Jak tomu rozumět? 

Degustátor Ježíš

Představte si vinný sklípek. Klenuté cihlové stropy, intimní osvětlení a velký dubový stůl. Sedíte tam s přáteli a pod vedením zkušeného a hravého degustátora se učíte oceňovat chuť vína. Kdybyste to víno pili sami, možná byste zahmhali ”jakože dobré”. Ale on zatočí vínem ve sklenici, přičichne, znovu zatočí, potom ochutná a poválí na jazyku a začne popisovat a oceňovat. Předvádí se proto, aby vám rozšířil obzory, naučil vychutnávat a pojmenovávat to příjemné, co svými smysli zakoušíte. Když to umíte rozlišit, popsat a víte, co to je, vaše radost z doušku je intenzivnější, než byla předtím. Naše vědomí a poznání totiž může zintenzivnit samotné prožívání. 

Něco podobného dělá Ježíš. Učedníci mají radost. Využili síly Ježíšova pokoje a sledují, jak jim zlo mizí před očima. ”I démoni se nám poddávají ve tvém jménu...”. Podle Ježíše to ale není na celé situaci zdaleka to nejlepší. Jako by okusili víno a řekli, že je takové... hmm... ”červené”. Jako jo, ale to není všechno! Zkušený smyslový degustátor Ježíš je zastaví. Rozvypráví se o víně, které právě pijí. Pak sám ochutná, začne se před nimi rozplývat, a nakonec vystihne jedinečnost tohoto nápoje. Chce jim ukázat mnohem víc tónů chutí a vůní toho, co se právě děje. Pojďme se na to podívat. 

Rozšiřuje obzory – To první, co Ježíš dělá, je že jim rozšiřuje obzory. Zasazuje jejich zkušenost se zlem poddávajícím se pokoji do širšího kontextu. ”Viděl jsem, jak Satan spadl z nebe jako blesk“ Použije starý Izajášův obraz protivníka satana svrženého z nebe. To, co se teď děje. To, co teď okoušíte. To, že jste vy vnesli mým jménem pokoj do prostoru, kde vládlo zlo, je součást velikého pádu a porážky nepřítele. Boží Duch skrze vás rozšířil pokoj na konkrétním místě. Chci ať to víte, protože vědomí může zintenzivnit samotné prožívání. 

Alternativní důvod k radosti – „Radujte se z toho, že jsou vaše jména zapsaná v nebesích.“ Ježíš použije ještě jinou prastarou metaforu. Bůh má knihy se jmény těch, kteří mu patří. Židé milovali seznamy a rodokmeny. Člověk, byť mrtví, nebyl ztracen ani zapomenut, protože byl zapsán v rodokmenu. Když hledali způsob, jak vyjádřit posmrtnou jistotu a naději pomohla jim představa Boží knihy, kde jsou zapsáni. Právě tam Ježíš přesouvá důvod jejich radosti. Neraduj se jen z moci, kterou máš, z úspěchu a vítězství. Tvoje identita opírající se o moc a úspěch by byla křehká, pyšná a sebestředná. Co uděláš až bude zle a nebude se ti dařit? Ztratíš schopnost se radovat? Raduj se z toho, že jsi občanem Božího království. Bůh tě má z milosti poznačeného. To je důvod k radosti! Chci ať to víte, protože vědomí může zintenzivnit samotné prožívání. 

Pak Ježíš přejde na osobní rovinu. Sám ochutná přítomnost okamžiku. 

Radost z úspěchu – Vzdávám ti chválu, Otče, Pane nebe i země, že jsi skryl tyto věci před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je nemluvňatům. Ano, Otče, protože tak se ti zalíbilo. Návrat sedmdesáti a jejich úspěch znamená, že se Ježíši stejně jako Mojžíšovi podařilo vyřešit problém s vlastním omezením, samotou a frustrací. Ježíš se raduje nad tím, že chápou a vědí. Těchto sedmdesát maličkých zná cestu pokoje. Vytváří protipól vážené židovské velerady sandhedrinu také se sedmdesáti staršími. Zároveň se tu Ježíš nechvástá svým úspěchem. Byl by jako učedníci, kdyby řekl: To se mi to ale manažersky podařilo optimalizovat zdroje a využít potenciál sedmdesátky. Ne, přiřkne zásluhu Bohu, který dělá to, co se mu líbí. Ale tak jako nenechal učedníky u prvního degustačního dojmu, jde v rozlišení chutí dál...  

Radost ze spojení – Všechno mi bylo předáno od mého Otce; a nikdo neví, kdo je Syn, než Otec, a kdo je Otec, než Syn a ten, komu by to Syn chtěl zjevit. Dále se Ježíš raduje spojení, které má s Bohem. Znají se dokonale. Nechtěl, aby se učedníci radovali jen z úspěchu, tak ani on nezůstane u radosti z toho, že někdo něco pochopil. Největší radost je vztahová. Ta radost, která z Ježíše tryská je radost ze vztahu, který mají v trojici. Zajásal v Duchu svatém. Duch svatý prostředník mezi otcem a synem. Ve společném intenzivním tanečním bytí – to je důvod ke skotačivé radosti.

Nakonec si ještě učedníky bere stranou a zdůrazňuje jim výjimečnost tohoto momentu. Právě teď ochutnáváte něco, co lidé před vámi hledali a toužili po tom. Je to naprosto jedinečné. Vychutnávejte a oceňujte. „Blahoslavené oči, které vidí, co vy vidíte. Pravím vám, že mnozí proroci a králové chtěli spatřit, co vy vidíte, ale nespatřili, a slyšet, co vy slyšíte, ale neslyšeli.“ Co vidí? Boží trojici při díle pokoje. Otce, Syna i Ducha.

Otevřený konec

Příběh má otevřený konec. Pozornost vypravěče se už nevrátí zpět k učedníkům. Nevíme, co se naučili ani, jestli je Ježíš nakazil svou radostí. Možná ne okamžitě, tak jako se rozlišovat chutě vína nenaučíte přes noc i oni se museli k události vracet, promýšlet ji, převalovat v mysli a meditovat nad tím, čeho byli svědky. Nedokončené příběhy v Bibli jsou otevřenými dveřmi pro nás. Co kdybych já přinesl Ježíši svou radost a on ji zpřesnil, přenesl a rozšířil? Co se učíme my od radostného Ježíše? 

• 1) Mohu se radovat i uprostřed smutného období. Mohu být na cestě ke smrti, bojovat s nemocí, mít napjaté vztahy, rozbitý život, být přepracován i frustrován. Širší kontext klidně může být neradostný, přesto je možné se uprostřed něj poradovat. 
• 2) Ježíš rozšiřuje naše vědomí a tím i schopnost se radovat. Přinášíme mu svou radost. Tohle se mi povedlo. Tohle jsem vybojoval. A Ježíš ji rozšíří. Každé tvé vítězství, tvůj úspěch a radost je součástí mé proměny světa. Je to větší než ty. To já skrze tebe způsobuji pád Zlému. A když už se raduješ přidej i radost ze vztahu s Bohem. Bůh s tebou počítá, má tě poznačeného. Patříš jemu a on tobě. Jste propojeni skrze Ducha svatého. To je důvod k radosti.
• 3) Ježíš nezůstane jen u teorie. Sám jde příkladem a ochutná. Zanoří se do přítomné chvíle a podělí se s námi o svůj zážitek. Sám se raduje z úspěchu. A přiřkne ho Boží milosti. Především se však zaraduje ze vztahu, který má s Otcem. Odhaluje tajemství radostně tančící trojice, která se v něm zjevuje lidem. Žasni, chval a přidej se k nim. Vždyť máš stejného Ducha.

Ježíšova radost byla spontánní, opravdová, vztahová, nezávislá na okolnostech a nakažlivá. I díky tomuto rysu Ježíšova obličeje, který nám Lukáš zaznamenal v jeho portrétu je nám Ježíš Blízky.