Rozesmátá tvář Ježíše

Jakou má ve vaší představivosti Ježíš tvář? Vybavíme si tvář zamyšleně naslouchající. Tvář, která se mračí a přemýšlí, jak druhého napomenout a změnit. Vybavíme si tvář plačící nad smrtí přítele. Tvář plnou soucitu nemocnými. Naštvanou tvář, když se děje bezpráví. Tvář zkřivenou bolestí, po které stéká krev. To všechno jsou tváře, které vyčítáme a včítáme do příběhů.

Ale dovedete si představit Ježíše rozesmátého. Jak se smál? Nahlas, potichu, hýkal u toho, vyprskl? Čemu se smál? Jak asi zněl Boží smích tady na zemi? Měl Ježíš smysl pro humor?

Opakovaný vtip není vtipem

Jsem přesvědčen že ano. Už třeba jen proto, že v očích svých věčně nespokojených náboženských oponentů byl považován za milovníka jídla, pití a špatné společnost. Proč je tedy tak těžké rozpoznat Ježíšův humor? Možná  tu platí otřepaná fráze, že opakovaný vtip přestává být vtipem, tím, že Ježíšovi výroky dobře známe, přestali pro nás být legrační. V této sérii se vám pokusím ukázat Ježíšovu rozesmátou tvář. Třeba se jeho smíchem nakazí i církev. Třeba uvidíme některé vybrané biblické oddíly v novém světle. Zalité září smíchu a humoru. Není to něco, co bych považovalo za zásadní otázku spásy nebo víry. Klidně se mnou nemusíte souhlasit. Je to nabídka zahlédnout Boha skrze Ježíše trošku jinak, než jsme zvyklí. A to se hodí. Vždyť jedna z hrozných věcí, která se nám může stát, že sami ztratíme soudnost, smysl pro humor a budeme se brát příliš vážně. 

Láska na první pohled

Občas se stane, že se zamiluji. Od té doby, co jsem ženatý jsem měl zatím to štěstí, že jsem se krom Lenky zamilovával jen do knih. Přečetl jsem jich dost, ale ne do všech jsem se zamiloval. A do některých jsem se zamiloval až poté, co jsem je přečetl. Ale našli se i takové, které jsem si zamiloval na první pohled, ještě, než jsem je přečetl. Mezi takovéto knihy patří i kniha o Ježíšově humoru. Když jsem ji zahlédl v knihovně okamžitě jsem po ní sáhl a už jsem si jí nesl domů a nikdy jí nevrátil. Pro vysvětlení těm, kdo na mě chtěli právě volat policii, byla to knihovna k rozebrání a já si z ní mohl odnést, co jsem chtěl. Vše bylo limitováno jen Lenčinou ochotou tolerovat metry které knihy zabírají u nás v bytě. A tak jsem si odnášel útlou knížku, která zabrala maximálně půl centimetru v polici. Tato knížka už svým názvem změnila můj pohled na Ježíše. Odhalila mi, že řada Ježíšových výroků byla pro první posluchače vtipnými spojeními a legračními anekdotami. Že se smáli, proto se to tak dobře pamatovalo. Samozřejmě, ne všechno, co Ježíš říká je vtipné, a dokonce i to vtipné je vlastně obsahově smrtelně vážné. A ti kdo byli nalákáni na humor a jídlo zdarma a o nic jiného z Ježíše neměli zájem, stejně časem odešli. Málo který řečník dovedl tak rychle naplnit stadiony díváky a stejně rychle je i vyprázdnit, když přestal mluvit politicky korektně. Ježíš uměl být i drsný. Ale pokud čtu Bibli a nesměji se alespoň občas Ježíšovým výrokům a jiným místům, tak se něco ztratilo. Rád bych nám pomohl znovu objevit radost z Bible, tak jak opakovaně vyznávají žalmisté.  

Každý díl bude postaven okolo jednoho verše nebo krátkého oddílu. Pokusím se na něm ilustrovat určitý prvek Ježíšova, respektive Božího humoru. Změní se význam textu a jeho efekt na můj život, když se mu dovedu od srdce zasmát?

První dojem

Pojďme si dnes představit Ježíšovu tvář, tak jak ji poprvé nablízko zahlédli někteří učedníci. Na základě vyprávění Markova evangelia. Ježíš po křtu a pobytu na poušti vyrazil do služby, káže evangelium blížícího se Božího království. První zaznamenané osobní setkání s Ježíšem a jiným člověkem, kde Ježíš k druhému něco říká je za následujících okolností. Ježíš jde okolo jezera a potká dva rybáře. Šimona a Ondřeje. Vrhají do moře síť. A Ježíšova první věta pronesena konkrétním lidem je: 

Marek 1:17 Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí … 

Ježíšův vtip jazykově spočívá v tom, spojí dohromady dva doposavad nespojené pojmy. Je to slovní hříčka nové spojení nespojitelného, a to bývá humorné. Jednak v tom, že je to nečekané a při rychlé představě je to komické. Rybáři přece neloví lidi. A k tomu záblesk představy, jak rybář na udičku loví plavce. Nebo loď táhne síť a zachytí místo ryb spoustu lidí. Jen si to představte. Nečekané a humorné.  Představte si, že by to byli kadeřníci v Barbr shopu: Od teď budete zastříhavat ploty. Nebo popeláři, a Ježíš by jim řekl, už nebudete převážet odpadky ale rozvážet obědy. 

Když Ježíš ještě jako neznámý človíček přichází k rybářům. Zujme je svou vtipnou hláškou. Pojďte učiním z vás rybáře lidí. Nic jiného nezmíní a oni se za ním vydají. Táhne je on sám, svou osobností, jejíž součástí je i smysl pro humor. Pokud byla věta řečena jako vtip dává to smysl. Když bychom ji vzali vážně tak se dostaneme do dost divokých a neježíšovských významů. Lovit lidi, to znamená jako že se budeme živit zabíjením? Budeme je chytat do sítí proti jejich vůli si s nimi dělat co chceme? manipulovat je, lákat je na návnadu. nutit je. tahat z vody. Jakýkoliv význam při prvním poslechu by nedával smysl. Vidíte, nelze to vzít doslovně vážně. Jakákoliv představa je na úrovni vtipu, který když by se vzal vážně, je vlastně hororem. Mezi humorem a hororem je totiž občas tenká hranice. A přesto. Zpětně viděno, byl Ježíšův výrok pravdivý. 

Ježíšův vtip se nakonec vyplnil, ano učedníci se naučili vyhledávat a lovit lidi pro Boží království. Ne do smrti, ale do života. Co začalo vtipnou hláškou skončilo velkým posláním. A my se k nim na této výpravě přidáváme. 

Teprve mnohem později porozuměli hloubce a významu spojení. A možná se tomu ještě dlouho smáli. Představte si je po letnicích, kdy uvěřili tisíce lidí. Vzpomínáte, jak to poprvé použil, rybařit lidi. Koukejte na ten dnešní úlovek, to je neskutečný. Ježíš zaujal humorem, chytil na udičku vtipu. Jako dobrý rybáře, právě chytil rybáře na rybářský humor. A oni to zatím neví, ale jednou poznají, že se jim právě stalo to nejlepší v životě. 

Možná i proto patří humor do církve. Je prostředkem našeho rybářského řemesla, tak jak byl pro Ježíše. Na začátku mě něco zaujme na církvi a klidně to může být něco dosti okrajového. Líbí se mi styl hudby. Dívka, která tam je. Dobrá parta. Vtipný kazatel. Propracovaná prezentace. Babička chce abych šel. Proč mě zaujme to, co mě zaujme? To ví jen sám Bůh.  Jsme neskutečně komplikovaní v tom, co nás zaujímá. 

Tak co, na jakou návnadu tě Ježíš chytil a vylovil ze smrti do života?