V tomto kázání sledujeme první vlnu Ducha svatého, jak ji popisuje druhá kapitola Skutků. Všechno začíná čekáním, napětím a modlitbou. Letnice, svátek sklizně a darování zákona, se stávají místem vypuštění nové síly, která proměňuje lidské tělo i společnost. Vlna Ducha se projevuje fyzicky, emočně, sociálně i statisticky. Vítr, oheň, řeč, pohyb, argumentace, radost i nárůst počtu věřících – to vše ukazuje, že se děje něco zásadního. Bůh si skrze tuto vlnu hledá nový domov, nový chrám, tvořený živými lidmi. Je to naplnění starých zaslíbení v nové, rozšířené podobě.

Chrámem už není budova, ale společenství těl oživených Duchem. Bůh touží přebývat mezi lidmi, a tak se dějiny víry stávají příběhem jeho hledání místa, kde mu bude dobře. Od zahrady přes stánek, chrám, Ježíšovo tělo až po církev – sledujeme, jak se Boží přítomnost vtěluje do konkrétních lidí. Křesťanství není jen teorie, které věříme, ale pohyb, zpěv, pohostinnost, darování a služba. Každý z nás je součástí živého chrámu, který roste tam, kde se lidé propojují v rytmu Ducha. A právě to je výzva i radost dnešního dne. Bůh si znovu hledá místo, kde bude bydlet.