Dnes budeme vystaveni působení příběhu o Štěpánovi. Je to dlouhý oddíl, který zahrnuje Štěpánovo podrobné kázání. My se zaměříme na příběhovou část textu. Přečteme úvod a závěr a prostřední část dlouhé promluvy číst nebudeme. Já ji pak v pár větách shrnu. Můžeme číst Lukáš 6:8–7:1a a 7:44-60

Štěpán, plný milosti a moci, činil mezi lidem veliké divy a znamení. Tu povstali někteří ze synagogy zvané Libertinských, Kyrénských a Alexandrijských, z Kilikie a Asie, a hádali se se Štěpánem. Ale nemohli odolat moudrosti a Duchu, v němž mluvil. Potom tajně navedli muže, kteří říkali: „Slyšeli jsme jej mluvit rouhavé výroky proti Mojžíšovi a proti Bohu.“ Tak pobouřili lid a starší i učitele Zákona, přišli, násilím se ho chopili a přivedli do velerady. A postavili lživé svědky, kteří říkali: „Tento člověk nepřestává pronášet výroky proti [tomuto] svatému místu a proti Zákonu. Slyšeli jsme ho, jak říkal, že Ježíš Nazaretský zničí toto místo a změní obyčeje, která nám předal Mojžíš.“  A všichni, kteří seděli ve veleradě, na něho upřeně hleděli a viděli, že jeho tvář je jako tvář anděla. Velekněz řekl: „Je tomu [skutečně] tak?“ A on začal mluvit: …. 
Naši otcové měli v pustině stánek svědectví, jak nařídil ten, jenž mluvil k Mojžíšovi, aby jej udělal podle vzoru, který uviděl. Ten také naši otcové převzali a vnesli s Jozuem do země pohanů, které Bůh zahnal před našimi otci. Tak to bylo až do dnů Davidových, který nalezl milost před Bohem a žádal, aby směl vyhledat příbytek pro Boha Jákobova. Teprve Šalomoun mu však vystavěl dům. Ale Nejvyšší nebydlí v domech zhotovených lidskýma rukama, jak praví prorok: ,Nebe je mým trůnem, země podnoží mých nohou. Jaký dům mi vystavíte, praví Pán, nebo jaké bude místo mého spočinutí? Což to všechno neučinila má ruka?‘
Vy tvrdošíjní, vy lidé neobřezaného srdce i uší, stále vzdorujete Duchu Svatému; jak vaši otcové, tak i vy! Kterého z proroků vaši otcové nepronásledovali? Zabili ty, kteří předpověděli příchod Spravedlivého ; vy jste se nyní stali jeho zrádci a vrahy, vy, kteří jste přijali Zákon skrze anděly, ale nezachovali jste jej.“ 
Když to slyšeli, běsnili ve svých srdcích a skřípali proti němu zuby. Ale on, plný Ducha Svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil Boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici Boží, a řekl: „Hle, vidím nebesa rozevřená a Syna člověka, jak stojí po pravici Boží.“ Oni však vykřikli velikým hlasem, zacpali si uši a společně se na něho vrhli. Vyhnali ho ven z města a kamenovali. Svědkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul. A kamenovali Štěpána, který vzýval Pána a říkal: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem: „Pane, nepočítej jim tento hřích.“ Když to řekl, zesnul.

Skutky 6:8–7:60
 

Příběh navazuje na mnohá témata, která jsme už probírali.

Střet chrámů: Přihlížíme dalšímu střetu starého a nového chrámu. Nenávist zastánců starého chrámu vůči novému chrámu – lidem oživeným Duchem – graduje. Začalo to napomínáním, pokračovalo bičováním a nyní je tu první poprava.
Pokračování Starého zákona: Lukáš dál zdůrazňuje, že nevzniká nové náboženství; vše, co se děje, je vyústěním Starého zákona. Štěpán, stejně jako před ním Petr, vysvětluje současné události právě pomocí starozákonních textů.
Šíření Ducha: Dál sledujeme postupné šíření působení Božího Ducha přes hranice různých subkultur. Bůh začal u homogenní skupiny židů, ale nyní zasahuje také židy, kteří jsou kulturně i jazykově Řekové. I církev se kvůli tomu musí organizačně rozdělit. Štěpán je jedním z těchto žido-řeků.
O všech těchto tématech jsme už v posledních měsících mluvili. Co je tedy na dnešním příběhu výjimečné? Do popředí vystupuje postava Štěpána. Vidíme v něm organismus jedince, který jako živý chrám stojí proti nepřátelům. Je to sonda do toho, jak může reálně vypadat Boží chrám v člověku.

Tři pozorování:

1. Uvnitř plný

Štěpán je „plný“. Slovo plný se objevuje na začátku i na konci příběhu. Kdybychom na něj v Bibli „klikli“, odkaz by nás přenesl na začátek Skutků, k letnicím a k naplnění učedníků Duchem svatým. Dalším kliknutím by nás poslal staletí do minulosti, ke chvílím, kdy Bůh naplnil svou přítomností chrám a dříve také stan setkávání. Štěpánova „plnost“ je významný teologický pojem. V novém věku, který svým životem, smrtí, vzkříšením a nanebevzetím uvedl Ježíš, nejsou naplněné budovy, ale lidé. I člověk je svým způsobem „dutý“ – ne že by v něm byla fyzická díra, ale je bytostí, která může být naplněna obsahem. Jako harddisk počítače může být plný nebo prázdný, plný dat a programů – ne předmětů. Naše tělo je ohromnou paměťovou bankou vzpomínek, informací, zkušeností. Podobně do sebe vstřebáváme svět kolem nás. Plníme se – a z nás pak vychází to, čím jsme se nechali naprogramovat. 

A čím je Štěpán plný? Plný milosti a moci (nebo víry – podle rukopisu), plný moudrosti, plný biblických příběhů, plný Ducha svatého. To, že byl plný, není jen jeho subjektivní pocit – říkají to o něm druzí lidé. Možná by o sobě sám řekl, že má rezervy. Ale jeho okolí to vidělo jasně. Jeho plnost byla tak zjevná, že ji nešlo přehlédnout. Všichni znali jeho vášeň.

2. Tělem na zemi, hlavou v nebi

Štěpán je chrámem – místem, kde se nebe dotýká země. Je bytostí na rozhraní světů. Příběh tuhle jeho multidimenzionální povahu popisuje na dvou místech. Nejprve se dozvídáme, že když mluvil, jeho tvář byla jako tvář anděla. Všichni na něj upřeně hledí a vidí – co vlastně? Zář? Nebeský pokoj? Nebo naopak hrůzu? Nevíme. Výraz tváře tvoří desítky mimických svalů. Každopádně lidé ho v tu chvíli vnímali jako posla. Slovo „anděl“ znamená posel, prostředníka komunikace.

Druhý moment přichází při kamenování. Štěpán se upřeně zadívá k nebi a vidí Boží trůn. Jeho mysl je v nebi, zatímco jeho tělo na zemi schytává rány. Vidí Ježíše jako vládce a jako velekněze v nebeské části chrámu. Štěpánova hlava – Kristus – je v nebi, zatímco jeho tělo – církev – zůstává na zemi. Je propojen s Ježíšem Duchem. V něm přebývá Bůh na zemi. A právě díky tomu má nadhled. Není pohlcen výhradně bolestí nebo nenávistí. Bolest jistě prožívá, ale jeho vědomí je zakotveno jinde – v Boží slávě.

3. Podobný Ježíši

Podíváme-li se na „plného“ Štěpána s tělem na zemi a hlavou v nebi, začne nám docházet, jak moc je podobný samotnému Ježíši. Lukáš to nijak neskrývá: Štěpán je jakýmsi zrcadlovým obrazem Krista. Stejně jako Ježíš koná divy a znamení. Stejně jako Ježíš je plný milosti. Stejně jako Ježíš prožívá odmítnutí. Proti oběma jsou povoláni falešní svědkové. Oba jsou obviněni z údajného rouhání proti chrámu. Oba čelí prudké nenávisti. A oba těsně před smrtí odpouštějí svým vrahům: „Bože, nepočítej jim tento hřích.“ To je pravý opak toho, co říkali jiní mučedníci, kteří proklínali své katy. Ale chrám je místem odpuštění a milosti – a Štěpán, stejně jako Ježíš, jím zůstává až do poslední chvíle. Nakonec odevzdává svého ducha Bohu slovy: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ Tím cituje Ježíše na kříži: „Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“ Nechá se smrtí naplnit, nebrání se jí. Ježíš sám o sobě řekl, že je svatým chrámem – organismem, v němž přebývá plnost Boha. Štěpán ukazuje, že s Ježíšem to neskončilo. Ježíš je v nebi, ale má své tělo v tělech lidí. Jsou tu jeho obrazy.

Aplikace

Byli jsme teď vystaveni Štěpánovu příběhu. Lukáš ho vykresluje jako člověka plného milosti, moci, moudrosti a Ducha. Člověka s hlavou v nebi a nohama na zemi. Člověka, který je tak propojen s Ježíšem, že je jeho zrcadlovým obrazem – živým chrámem.

Co se ve vás při jeho příběhu děje? Jaké pocity vyvolává – obdiv, hněv, soucit?

V podobných kategoriích můžeš přemýšlet i o sobě. Čeho jsi plný? Čím se plníš? Co si vkládáš do mysli? Čemu se otevíráš?

Štěpán byl formován milostí, moudrostí, Písmem a Duchem – proto jimi byl plný. Pokud vnímáš a vstřebáváš Štěpánův příběh, plníš se tím samým. Nejsi závislý jen na tom, co prožíváš: na bolesti, hněvu nebo nespravedlnosti. Nejsi jen reaktivní bytost. Máš tělo, které žije na zemi, ale i mysl, která může zahlédnout Boží slávu – v modlitbě, představivosti či zvláštním zjevení. Někdy i uprostřed největší bolesti. Znám ženu, která při tragické smrti syna měla vidění, jak ho Ježíš odnáší do nebe.

V čem jsi podobný Ježíši? Odpouštíš? Pozvedáš druhé? Bojuješ proti nespravedlnosti? Miluješ krásu? Buduješ vztahy? V tom všem a mnohém dalším jsi obrazem Krista. 

Kniha Skutků ukazuje, že si Bůh dělá domov na zemi. Jak říká Štěpán: „Nebe je trůnem“ a „země podtrůním“. Tyto dvě oblasti se dotýkají tam, kde jsou lidé otevření Božímu Duchu.